(INTRO - Zvuk vyzvánění, smích v pozadí, kytara se nadechne)
„Dobrý den… ano… rozumím… pojďme na to.“
(SLOKA I)
Sedím tu zas od rána,
sluchátka, kafe, obrazovka známá,
v systému jména, čísla, hlasy,
někdo je klidný, jiný hází časy.
Jedna paní děkuje,
říká že jsem jí zachránil den,
druhý křičí, bouchá do stolu,
že prý za všechno můžu jen.
Já nejsem stroj ani zeď,
nejsem problém ani svět,
jen člověk, co má směnu danou
a snaží se mluvit slušně dál.
(REFRÉN)
NA LINCE JSME LIDI, NE TERČE A STĚNY!
DÝCHÁME, CÍTÍME, MÁME SVÉ DNY!
HODNÝ I ZLÝ, KAŽDÝ SI VOLÁ,
OPERÁTOR DRŽÍ, I KDYŽ SE TO LÁME!
NA LINCE JSME LIDI, TAK PROSÍM STŮJ!
JEN DĚLÁME PRÁCI, NIC VÍC, NIC MÍŇ!
(SLOKA II)
„Vy za to můžete!“ slyším zas,
hlas je ostrý jak rozbitej skleněnej hlas,
já vím, že svět dneska tlačí víc,
ale řev mi řešení nedá přinést nic.
Pak přijde někdo, kdo řekne jen:
„Děkuju vám, jste v pohodě, den,“
a v tu chvíli to dává smysl,
že i tahle práce má svůj význam.
Držím tón, držím klid,
i když bych chtěl někdy odejít,
protože za každým „Dobrý den“
je člověk, ne jen systémem daný sen.
(REFRÉN)
NA LINCE JSME LIDI, NE TERČE A STĚNY!
KAŽDÝ DEN JINÝ HLAS, JINÝ STÍN!
DRZÝ I MILÝ, SVĚT SE TOČÍ,
OPERÁTOR STOJÍ, I KDYŽ TO BOLÍ!
(MOST - Ztišení, jen kytara a hlas)
Nevidíš mě, ale slyšíš dech,
nejsem tvůj nepřítel, jsem most, ne hněv,
když dáš respekt, vrátím ho zpět,
a hned je lehčí celej tenhle svět.
(REFRÉN – FINÁL SBORY)
NA LINCE JSME LIDI – TO SI PAMATUJ!
SLOVA JSOU ZBRANĚ, TAK S NIMI ŠETŘI JICH PÁR!
DĚLÁME PRÁCI, CO NĚKDO MUSÍ,
ABY TEN SVĚT JEŠTĚ FUNGUJÍCÍ ZŮSTAL!
(OUTRO)
„Děkujeme za zavolání…
a přejeme hezký den.“
Logistik
