(SLOKA I) – (pomalý nástup, dlouhé tahy)
Za polárním kruhem se vzduch chvěje tichou silou.
Led zpívá hluboký tón, moře odpovídá vzdáleným hřměním.
Kročíš zemí, která neodpouští, ale vede.
Medvěd vystoupí z mlhy – žádný stín, ale vůle.
Každý jeho krok je jako úder na prastarý štít.
Lachtani prorážejí vlny, jejich hlasy stoupají nad bouři.
Tučňák císařský stojí pevně,
jak strážce u brány světa, který čeká, až projdeš.
Země pod tebou dýchá pomalu,
ale její síla se sbírá – do jediného okamžiku.
---
(SLOKA II) – (zvýšení tempa, kratší tahy)
Sníh se zvedá. Vítr se zužuje v proudy světla.
Led praská jako buben, který svolává světlo i tmu.
Krajina tě sleduje. Zkoumá. Měří.
Každý tvor severu se napřímí k nebi,
jako by cítil, že přichází okamžik,
který přepíše ticho na hudbu.
---
(MOST) – (orchestrální vzestup, crescenda)
A pak se obloha rozlomí.
Záře padá jak ohnivý déšť.
Barvy se vinou do spirál,
osvětlují led jako chrám z hvězdného prachu.
Země duní – hluboko, jistě, neodvratně.
Moře nese rytmus dávných písní.
Zvířata severu stojí v jednotě,
jejich dech se mění v mlhu světla.
Ty stojíš uprostřed –
a sever ti dává své jméno.
---
(REFRÉN) – (velké filmové vyústění, široké fráze)
Polární kruh!
Chrám světla, mrazu a staleté síly!
Tady se odvaha láme v oheň,
a oheň mění noc v triumf.
Moře řve jako legionářský sbor,
led se tříští v jiskry,
které stoupají k obloze jako svědci věčnosti.
Tady, na hraně světa,
se život stává symfonií,
kterou ani temnota neumlčí.
---
(FINÁLNÍ REFRENOVÁ REPETICE) – (dopad, poslední úder)
Polární kruh!
Tvá síla trvá.
Tvé světlo nezhasne.
Sever tě přijal –
a jeho hlas zůstává v tobě,
hlas, který nepohltí žádná noc.
Hlas, který vede dál,
i když cesta mizí v mlze.
Sever žije v tobě.
A ty žiješ v jeho světle.
---
Logistik
