(SLOKA I)
Z ranních mlh vystoupí jezdec, korunu má skrytou v čase,
Karel, syn bouří, nesen dějstvím, jenž ocelovým hlasem vláse.
Na štítech se zrcadlí svítání, jak by nebe samo dýchlo,
když česká zem jej volá zpátky, aby v jejím rytmu znovu žilo.
Varhany dějin rozeznějí prastarý klenot nad Vltavou,
a tam, kde ticho vítězí, kráčí muž, co světlo brání železavou.
(REFRÉN)
Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou,
tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou.
V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut,
ty vedeš nás skrz staletí — náš vládce, náš štít, náš soud.
(SLOKA II)
Mosty kleneš nad propastmi světa, kde každý kámen dýchá,
Karlův most, ten zpívá píseň, již osud do dějin tichá.
Učenci usedají v síních, kde vědění jak oheň plá,
a univerzita povstává, jak lucerna v hlubokých tmách.
Svatovítský chrám se zvedá jako chrabrý strážce věků,
jeho stíny malují tvář krále, jenž nezradil svou českou řeku.
(REFRÉN)
Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou,
tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou.
V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut,
ty vedeš nás skrz staletí — náš vládce, náš štít, náš soud.
(MOST)
Válečné bubny duní, jak by země znovu zlomená sténala,
a ty, králi, stojíš v mrazu dějin, kde vláda není jen o síle těla.
Meč tvůj není plamen války, ale míru, jenž hradby léčí,
a v závanech historie se třpytí tvé kroky jako v pouti světců věčných.
Ó Karel, v srdcích kamenný, v duši však světlo věčnosti,
v orchestrálních výškách tvé jméno zní — hymna nad lidské bolesti.
(SLOKA III)
Karlštejn se tyčí nad údolím, jak strážce korun minulých,
a v jeho zdech spí slib národa, co chrání dědictví králů živých.
Války míjejí tvůj čas, však v čase roste tvoje sláva,
v kronikách je psáno: „Ten muž dal české zemi tvář a práva.“
A když noc padá na Prahu, jak temná plachta nad řekou,
světla věží tvé kroky připomínají, jak bys kráčel stále vedle nás s lehkostí věků.
(REFRÉN) (EPIC FINALE)
Ó císaři, jenž z popela stavěl říši vyvolenou,
tvé jméno nese větry, srdce duní silou kamennou.
V orchestrálním třesku strun, v bouřích věků nepohnut,
tvůj odkaz plane jako oheň, jenž neuhasí žádný soud.
Ó Karle, vládce světla, tvůj hlas zní v katedrálách dnů —
v symfonii národa navěky jsi v nás, i v našich snů.
(OUTRO)
A v tichu posledních tónů, kde orchestry skládají zbraně,
zůstává tvé jméno na trůnu světla — věčné, nezlomné, nesmrtelné.
---
Logistik
