(SLOKA I)
V mlze věků zazněl roh, když říše stoupala k nebi,
ztěžklé kroky legionářů duněly městy i hřeby.
Nad Rýnem se lámal čas, tam král svou čepel vztyčil,
římský oheň v očích měl, jak kdyby blesk se chytil.
Korunu z hvězd a železa nesl jak pouto i dar,
srdce mu tepalo v rytmu bubnů, co svolávají k jaru válek.
Na štítě orlice křídla, v nich dědictví ohromné,
přísahal chránit impérium, i kdyby padnul do temné.
(REFRÉN)
Králi Římské říše, slyš, jak orkán zpívá tvé jméno,
jak ocel zvoní v dálkách, kde bitvy mění se v stěno.
Orel letí nad zemí, v jeho stínu roste sláva,
jen odvaha drží říši, když hromy štěpí práva.
Ó králi, vládce bouří, co neseš světlo i tíž,
v krvi je psán tvůj osud — vládnout, dokud dýchá říš.
(SLOKA II)
V horách Germánie kmeny se hromadí k odporu,
lesy šeptají křivdou a mají hněv v každém sporu.
Králi se třese kraj, když noční ohně vzplály,
to bohové starých řádů proti němu povstali.
On však s očima z ocele kráčí vstříc k jejich hněvu,
ví, že říše nepozná klid, dokud nepohne zemí ke zpěvu.
Legie se řadí pevně, štíty skládají v hradby,
v dunění bubnů slyší budoucnost — temnou i sladkou, snad by.
(MOST)
Latinský zpěv se ztrácí ve víru bouří,
však orel v letu nezemře, dokud král v bitvách krouží.
Meč v plameni lávy, oči jak z mramoru,
kdo stojí proti říši, padne do prachu a odporu.
(REFRÉN)
Králi Římské říše, slyš, jak orkán zpívá tvé jméno,
jak ocel zvoní v dálkách, kde bitvy mění se v stěno.
Orel letí nad zemí, v jeho stínu roste sláva,
jen odvaha drží říši, když hromy štěpí práva.
Ó králi, vládce bouří, co neseš světlo i tíž,
v krvi je psán tvůj osud — vládnout, dokud dýchá říš.
(SLOKA III)
Na Foru zazněl dav, když triumf nad zemí zní,
král je vítěz i vězeň, to vepsáno má v čin.
Každý krok, který učiní, nese stín i korunu zlata,
říše je velká, však cena za ni je drásající vrata.
Ví, že jednou svět upadne, i sláva válečných dní,
však on se vrací k boji, kde hrdost v srdci tkví.
Čepel mu září v ohni, poslední záblesk síly,
když pohlédne k nebesům, ví: říše chce další chvíli.
(REFRÉN) (FINÁLE)
Králi Římské říše, slyš hymnu, co v bouři zní,
orkány hřmí tvá slova, jak svět se hroutí v tnění.
Orel stoupá nad mraky, křídly věky připíše,
že jsi král, co bránil svět — dokud ho noc neslyše.
Až padnou brány světa, tvé jméno přetrvá dál,
nebojácný vládce bouře, jenž za říši krev svou dal.
---
Logistik
