(SLOKA I) V mlze věků zazněl roh, když říše stoupala k nebi, ztěžklé kroky legionářů duněly městy i hřeby. Nad Rýnem se lámal čas, tam král svou čepel vztyčil, římský oheň v očích měl, jak kdyby blesk se chytil. Korunu z hvězd a železa nesl jak pouto i dar, srdce mu tepalo v rytmu bubnů, co svolávají k jaru válek. Na štítě orlice křídla, v nich dědictví ohromné, přísahal chránit impérium, i kdyby padnul do temné. (REFRÉN) Králi Římské říše, slyš, jak orkán zpívá tvé jméno, jak ocel zvoní v dálkách, kde bitvy mění se v stěno. Orel letí nad zemí, v jeho stínu roste sláva, jen odvaha drží říši, když hromy štěpí práva. Ó králi, vládce bouří, co neseš světlo i tíž, v krvi je psán tvůj osud — vládnout, dokud dýchá říš. (SLOKA II) V horách Germánie kmeny se hromadí k odporu, lesy šeptají křivdou a mají hněv v každém sporu. Králi se třese kraj, když noční ohně vzplály, to bohové starých řádů proti němu povstali. On však s očima z ocele kráčí vstříc k jejich hněvu, ví, že říše nepozná klid, dokud nepohne zemí ke zpěvu. Legie se řadí pevně, štíty skládají v hradby, v dunění bubnů slyší budoucnost — temnou i sladkou, snad by. (MOST) Latinský zpěv se ztrácí ve víru bouří, však orel v letu nezemře, dokud král v bitvách krouží. Meč v plameni lávy, oči jak z mramoru, kdo stojí proti říši, padne do prachu a odporu. (REFRÉN) Králi Římské říše, slyš, jak orkán zpívá tvé jméno, jak ocel zvoní v dálkách, kde bitvy mění se v stěno. Orel letí nad zemí, v jeho stínu roste sláva, jen odvaha drží říši, když hromy štěpí práva. Ó králi, vládce bouří, co neseš světlo i tíž, v krvi je psán tvůj osud — vládnout, dokud dýchá říš. (SLOKA III) Na Foru zazněl dav, když triumf nad zemí zní, král je vítěz i vězeň, to vepsáno má v čin. Každý krok, který učiní, nese stín i korunu zlata, říše je velká, však cena za ni je drásající vrata. Ví, že jednou svět upadne, i sláva válečných dní, však on se vrací k boji, kde hrdost v srdci tkví. Čepel mu září v ohni, poslední záblesk síly, když pohlédne k nebesům, ví: říše chce další chvíli. (REFRÉN) (FINÁLE) Králi Římské říše, slyš hymnu, co v bouři zní, orkány hřmí tvá slova, jak svět se hroutí v tnění. Orel stoupá nad mraky, křídly věky připíše, že jsi král, co bránil svět — dokud ho noc neslyše. Až padnou brány světa, tvé jméno přetrvá dál, nebojácný vládce bouře, jenž za říši krev svou dal. ---

KRÁL ŘÍMSKÉ ŘÍŠE