Sloka 1 – Dětství:
Běhala jsem bosá po chodníku,
v kapse křída, sny na papírku.
Na svět stačil mi jeden smích,
žádnej strach a žádnej spěch.
Hvězdy mi padaly do dlaní,
všechno bylo hned k mání.
Čas mě hnal jen dopředu,
už tehdy jsem chtěla svobodu.
---
Předrefrén:
A teď se ptám, kam letí dny,
jak rychle mění se ty sny.
---
Refrén:
Mezi včera a dneškem stojím dál,
srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.
Chci být ta malá já, i ta, co už ví,
že dospívání mění svět na nový.
Mezi včera a dneškem hledám hlas,
ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.
Ať zní to v uších jako dětský smích,
i když už dávno není nás dvou tých.
---
Sloka 2 – Začátek puberty:
První tajný deník v šuplíku,
v něm pár slov a zlomky příběhů.
Najednou svět nebyl černobílý,
všechno bylo blíž a přitom vzdálený.
Zrcadlo řešilo, kdo vlastně jsem,
jestli dítě, nebo nový sen.
Slzy i smích šly ruku v ruce,
puberta držela mě v zbouřené ruce.
---
Předrefrén:
A teď se ptám, kam letí dny,
jak rychle mění se ty sny.
---
Refrén:
Mezi včera a dneškem stojím dál,
srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.
Chci být ta malá já, i ta, co už ví,
že dospívání mění svět na nový.
Mezi včera a dneškem hledám hlas,
ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.
Ať zní to v uších jako dětský smích,
i když už dávno není nás dvou tých.
---
Sloka 3 – Přijetí změn:
Teď stojím pevně sama v sobě,
už vím, kdo jsem a kdo být chci v době.
Minulost hřeje jak letní stín,
a budoucnost píšu si vlastním rýmem svým.
Dětství mám stále v kapse skrytý,
zůstává tam, kde jsou první bitvy.
A já se směju, protože vím,
že rosteme dál – bez hranic, s cílem svým.
---
Předrefrén:
A když se ptám, co bude dál,
srdce mi šeptá, že mám svůj dál.
---
Refrén:
Mezi včera a dneškem stojím dál,
srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.
Chci být ta malá já, i ta, co už ví,
že dospívání mění svět na nový.
Mezi včera a dneškem hledám hlas,
ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.
Ať zní to v uších jako dětský smích,
i když už dávno není nás dvou tých.
lynva_011
