Mezi včera a dneškem

Sloka 1 – Dětství:

Běhala jsem bosá po chodníku,

v kapse křída, sny na papírku.

Na svět stačil mi jeden smích,

žádnej strach a žádnej spěch.

Hvězdy mi padaly do dlaní,

všechno bylo hned k mání.

Čas mě hnal jen dopředu,

už tehdy jsem chtěla svobodu.

---

Předrefrén:

A teď se ptám, kam letí dny,

jak rychle mění se ty sny.

---

Refrén:

Mezi včera a dneškem stojím dál,

srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.

Chci být ta malá já, i ta, co už ví,

že dospívání mění svět na nový.

Mezi včera a dneškem hledám hlas,

ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.

Ať zní to v uších jako dětský smích,

i když už dávno není nás dvou tých.

---

Sloka 2 – Začátek puberty:

První tajný deník v šuplíku,

v něm pár slov a zlomky příběhů.

Najednou svět nebyl černobílý,

všechno bylo blíž a přitom vzdálený.

Zrcadlo řešilo, kdo vlastně jsem,

jestli dítě, nebo nový sen.

Slzy i smích šly ruku v ruce,

puberta držela mě v zbouřené ruce.

---

Předrefrén:

A teď se ptám, kam letí dny,

jak rychle mění se ty sny.

---

Refrén:

Mezi včera a dneškem stojím dál,

srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.

Chci být ta malá já, i ta, co už ví,

že dospívání mění svět na nový.

Mezi včera a dneškem hledám hlas,

ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.

Ať zní to v uších jako dětský smích,

i když už dávno není nás dvou tých.

---

Sloka 3 – Přijetí změn:

Teď stojím pevně sama v sobě,

už vím, kdo jsem a kdo být chci v době.

Minulost hřeje jak letní stín,

a budoucnost píšu si vlastním rýmem svým.

Dětství mám stále v kapse skrytý,

zůstává tam, kde jsou první bitvy.

A já se směju, protože vím,

že rosteme dál – bez hranic, s cílem svým.

---

Předrefrén:

A když se ptám, co bude dál,

srdce mi šeptá, že mám svůj dál.

---

Refrén:

Mezi včera a dneškem stojím dál,

srdce roste, i když někdy bolí víc, než bys chtál.

Chci být ta malá já, i ta, co už ví,

že dospívání mění svět na nový.

Mezi včera a dneškem hledám hlas,

ženský tón, co zpívá „už je můj čas“.

Ať zní to v uších jako dětský smích,

i když už dávno není nás dvou tých.