Rodina k hovnu

Sloka 1:

Máma říká: „Už se vzpamatuj,“

že svět není hra, tak neblbni tu.

Táta mlčí, jen mě měří pohledem,

když jdu jinou cestou než chce on.

Předrefrén:

Říkaj mi, co mám dělat dál,

že sen je jen pro ty, co spálil žár.

Chtěj mě mít v kleci bez zvuku,

já říkám: nebudu hrát vaší hru.

Refrén:

Rodina k hovnu, co mě chce svázat,

mluví o lásce, ale chtěj mě zkazit.

Všichni stejný, jen jinak zabalit,

já chci dýchat — ne se přizpůsobit.

---

Sloka 2:

Říkaj: „Najdi kluka, postav dům,“

ale já chci zpívat, ne žít podle snů.

Můj svět je chaos, jiskra a hluk,

nechci být klon, co jde podle rukou druhých.

Předrefrén:

Říkaj mi, co mám dělat dál,

že sen je jen pro ty, co spálil žár.

Chtěj mě mít v kleci bez zvuku,

já říkám: nebudu hrát vaší hru.

Refrén:

Rodina k hovnu, co mě chce svázat,

mluví o lásce, ale chtěj mě zkazit.

Všichni stejný, jen jinak zabalit,

já chci dýchat — ne se přizpůsobit.

---

Sloka 3:

Říkaj, že se ztratím, že padnu níž,

ale já chci letět, i když shořím dřív.

Na stole leží jejich plán,

já ho pálím, když zpívám svůj klam.

Předrefrén:

Říkaj mi, co mám dělat dál,

že sen je jen pro ty, co spálil žár.

Chtěj mě mít v kleci bez zvuku,

já říkám: nebudu hrát vaší hru.

Refrén (finální, silnější):

Rodina k hovnu, co mě chce svázat,

nechápu, proč se mám vzdát.

Svět chce, abych byla jako vy —

já chci křičet, že jsem jiný typ!

Rodina k hovnu, já jdu svou cestou,

nechte mě padnout, ať vím, že žiju.

Nepřizpůsobím se, ani kdybych musela —

protože já jsem ta, co zůstala.