Nový svět

Byl to jen sen, jeden obyčejnej den,

a já nevěděl, že se změní celej můj svět.

Ty jsi stála tam, oči jak plamen v noci,

a já cítil, že život dostal nový konce i počátky v moci.

Dřív jsem žil rychle, bez cíle, bez víry,

a najednou tvůj hlas, jiný tón, jiný míry.

Tvůj jazyk zněl cize, nerozuměl jsem slovům,

ale srdce mluvilo jasně – my dva jsme spolu domovem.

Dva světy, co spojil jeden dech,

jazyková zeď se rozpadla jak sníh.

Každej den jsme psali nový list,

já, ty, a děti — život chtěl víc.

Změnili jsme adresu, ne směr,

tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.

Nový začátek, rodina, náš plán,

já věděl hned, že zůstanu, že mám kam. ❤️

Tvá dcera se smála, když jsem zkoušel pár vět,

a malej kluk mě učil říkat „привіт“.

Bylo to těžký, slova padala jak sníh,

ale smích nás spojil, teplo rostlo v nás tich.

Někdy jsem chtěl utéct, ten tlak byl moc,

cizí zem, cizí řeč, dlouhá noc.

Ale když jsi mě objala, zmizel strach,

a já věděl, že začínám žít, ne jen dýchat v tmách.

Dva světy, co spojil jeden dech,

jazyková zeď se rozpadla jak sníh.

Každej den jsme psali nový list,

já, ty, a děti — život chtěl víc.

Změnili jsme adresu, ne směr,

tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.

Nový začátek, rodina, náš plán,

já věděl hned, že zůstanu, že mám kam.

Když se narodil náš malej syn,

svět se zastavil, změnil svůj rytm.

V očích měl klid, jak po bouři ticho,

a já věděl, že to všechno mělo smysl, i když to pálí jako....

Všechno se mění, ulice, jména,

ale láska zůstává – ta pravá, neznělá.

V tvým jazyce teď mluvím srdcem, ne jen větou,

učím se žít, ne přežívat v planetou rozlitou.

Pamatuješ ten den, když jsme balili sny?

Jedno auto, pár věcí, a cesty stíny.

Za hranicí nový vzduch, jiný tón,

a já ti řekl, že už nikdy neodjedu domů sám, jen s rodinou.

Dnes už vím, že štěstí není místo,

ale pohled tvůj, když ráno vstávám s jistotou.

Že jsme to zvládli, přes rozdíly, přes čas,

že i když svět byl proti, my jsme našli náš hlas.

A teď když slyším smích dětí v domě,

vím, že každá zkouška měla smysl, že jsme jedné rodině.

Dva jazyky, ale jedno srdce,

život začal znovu, a já děkuju, že jsi mě našla v tom světě.

Dva světy, co spojil jeden dech,

jazyková zeď se rozpadla jak sníh.

Každej den jsme psali nový list,

já, ty, a děti — život chtěl víc.

Změnili jsme adresu, ne směr,

tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.

Nový začátek, rodina, náš plán,

já věděl hned, že zůstanu, že mám kam. 🌍❤️