Padáš dolů, když svět tě přetíží,
všichni jdou dál a ty stojíš v křižovatce snů a tíží.
Ztrácíš dech, když tě zradí vlastní stín,
ale každej pád tě učí, že i z bolesti se rodí klid.
Slyšíš ticho, to ticho, co bolí víc než křik,
v hlavě otázky, proč právě ty a kde je smysl těch chvil.
Ale brácho, věř mi, tohle není tvůj konec,
to je začátek cesty, kde ztrácíš strach a zisk měníš v sen.
Z popela vstávám, znovu dýchám vzduch,
i když svět mě zlomil, já stojím, slyšíš ten ruch?
Každej pád mě naučil stát,
a i když jsem sám, už vím, že mám kam jít.
Z popela vstávám, zvedám hlavu výš,
nech minulost spát, ať světlo zní.
Protože síla roste tam,
kde jsi se bál, že zůstaneš sám. 🔥
Život není fér, ale pořád hraje dál,
a ty máš právo říct si: „Hej, já to dám!“
Někdy musíš projít temnotou,
aby sis vážil světla, co svítí nad vodou.
Nenech je ti říct, že jsi slabý hráč,
to, že padáš, znamená, že bojuješ dál.
Každej šrám, každej pád, každej kříž,
ti dává důvod vstát a říct: „Teď vidíš!“
Z popela vstávám, znovu dýchám vzduch,
i když svět mě zlomil, já stojím, slyšíš ten ruch?
Každej pád mě naučil stát,
a i když jsem sám, už vím, že mám kam jít.
Z popela vstávám, zvedám hlavu výš,
nech minulost spát, ať světlo zní.
Protože síla roste tam,
kde jsi se bál, že zůstaneš sám. 💪
Někdy stačí minuta ticha,
abys slyšel, že v tobě pořád dýchá síla.
Neztrácej čas tím, co bylo,
všechno zlo tě jen učilo, že přežít je umění žít.
Všichni máme jizvy, co se nezhojí,
ale právě ty nám říkají, že jsme to projeli a stojí.
Neboj se znovu zvednout hlavu,
i když nevíš kam – hlavně jdi, dokud to zvládnu.
Z popela vstávám, znovu dýchám vzduch,
každej pád mě zocelil, už nejsem ten, co utíká.
Každej den, co bolí, má svůj smysl,
protože i z bolesti vzniká klid.
Z popela vstávám, zvedám hlavu výš,
v očích mám jizvy, ale v srdci klid.
Život mě zlomil, ale já říkám: „Dík,“
protože díky tomu vím, že žít má smys
