Byl to jen sen, jeden obyčejnej den,
a já nevěděl, že se změní celej můj svět.
Ty jsi stála tam, oči jak plamen v noci,
a já cítil, že život dostal nový konce i počátky v moci.
Dřív jsem žil rychle, bez cíle, bez víry,
a najednou tvůj hlas, jiný tón, jiný míry.
Tvůj jazyk zněl cize, nerozuměl jsem slovům,
ale srdce mluvilo jasně – my dva jsme spolu domovem.
(Refrén)
Dva světy, co spojil jeden dech,
jazyková zeď se rozpadla jak sníh.
Každej den jsme psali nový list,
já, ty, a děti — život chtěl víc.
Změnili jsme adresu, ne směr,
tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.
Nový začátek, rodina, náš plán,
já věděl hned, že zůstanu, že mám kam. ❤️
(2. sloka)
Tvá dcera se smála, když jsem zkoušel pár vět,
a malej kluk mě učil říkat „привіт“.
Bylo to těžký, slova padala jak sníh,
ale smích nás spojil, teplo rostlo v nás tich.
Někdy jsem chtěl utéct, ten tlak byl moc,
cizí zem, cizí řeč, dlouhá noc.
Ale když jsi mě objala, zmizel strach,
a já věděl, že začínám žít, ne jen dýchat v tmách.
(Refrén)
Dva světy, co spojil jeden dech,
jazyková zeď se rozpadla jak sníh.
Každej den jsme psali nový list,
já, ty, a děti — život chtěl víc.
Změnili jsme adresu, ne směr,
tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.
Nový začátek, rodina, náš plán,
já věděl hned, že zůstanu, že mám kam.
(Bridge – pop/rap mix)
Když se narodil náš malej syn,
svět se zastavil, změnil svůj rytm.
V očích měl klid, jak po bouři ticho,
a já věděl, že to všechno mělo smysl, i když to pálí jako pivo.
Všechno se mění, ulice, jména,
ale láska zůstává – ta pravá, neznělá.
V tvým jazyce teď mluvím srdcem, ne jen větou,
učím se žít, ne přežívat v planetou rozlitou.
(3. sloka)
Pamatuješ ten den, když jsme balili sny?
Jedno auto, pár věcí, a cesty stíny.
Za hranicí nový vzduch, jiný tón,
a já ti řekl, že už nikdy neodjedu domů sám, jen s rodinou.
Dnes už vím, že štěstí není místo,
ale pohled tvůj, když ráno vstávám s jistotou.
Že jsme to zvládli, přes rozdíly, přes čas,
že i když svět byl proti, my jsme našli náš hlas.
(Závěr – pomalejší popová část)
A teď když slyším smích dětí v domě,
vím, že každá zkouška měla smysl, že jsme jedné rodině.
Dva jazyky, ale jedno srdce,
život začal znovu, a já děkuju, že jsi mě našla v tom světě. 💞
(Refrén – finále)
Dva světy, co spojil jeden dech,
jazyková zeď se rozpadla jak sníh.
Každej den jsme psali nový list,
já, ty, a děti — život chtěl víc.
Změnili jsme adresu, ne směr,
tam, kde dřív byl strach, teď stojí sen.
Nový začátek, rodina, náš plán,
já věděl hned, že zůstanu, že mám kam. 🌍❤️
