Intro]
V mlze se rodí dávný stín,
čas se ztrácí v ozvěnách vin.
Křídla jak noc se pomalu zvednou,
země se chvěje, když vzpomínky zblednou.
[Sloka 1]
Na skále stál, vítr mu zpíval,
v očích měl žár, co nocí proplýval.
Pod křídly svět, co dávno spálil,
král bez trůnu, co nikdy se nevzdal.
Z hlubin hor slyšíš jeho dech,
tíha let psaná v kamenech.
Každý krok zní jak dávný hrom,
když stoupá výš nad tichý lom.
[Předrefrén]
Ticho se láme, když vzlétá výš,
stíny se třesou, když slyšíš jeho křik.
Obloha praská pod jeho silou,
plameny kreslí cestu jedinou.
[Refrén]
Drak letí nad krajinou snů,
v ohni se rodí jeho hněv i klid.
Křídla jak bouře, co roztrhá tmu,
je pánem nebe – nikdo ho nezlomí!
Z popela vstává silnější dál,
v jeho žáru se ukrývá řád.
Kdo jednou spatří jeho let,
navždy v sobě ponese ten svět.
[Sloka 2]
Zlato se leskne v jeskyni dnů,
střeží své tajemství bez svědků.
Kapky času po stěnách jdou,
šeptají příběh o dávné slávě.
Lidé se báli vyslovit jméno,
v legendách rostlo jeho břemeno.
On však jen bdí nad tichem hor,
strážce snů i pradávných vzorů.
[Předrefrén]
Plameny tančí, noc ho zve,
v srdci má sílu starou jak svět.
Každý nádech je jako žár,
co spaluje strach i lidský klam.
[Refrén]
Drak letí nad krajinou snů,
v ohni se rodí jeho hněv i klid.
Křídla jak bouře, co roztrhá tmu,
je pánem nebe – nikdo ho nezlomí!
Z výšin hledí na lidský svět,
kde odvaha mizí i roste zpět.
V jeho očích je pravdy hlas,
který se vrací v každém z nás.
[Bridge]
Nezkrotíš vítr, nezkrotíš žár,
v jeho dechu je pradávný dar.
Když padá hvězda, on stoupá výš,
v tichu své duše ho uslyšíš.
Je stín i světlo, konec i začátek,
věčný příběh bez hranic a pátek.
Když zavřeš oči a přestaneš snít,
možná ho spatříš – a začneš žít.
[Outro / Finále]
Drak letí nad krajinou snů,
plameny kreslí do nebe znak.
Čas se mu klaní v nekonečnu dnů,
je tichý král, co nezná strach.
Až jednou uslyšíš křídel šum,
zastav se na chvíli, ztiš svůj rozum.
Protože v každém z nás ten oheň spí,
a drak ho probouzí… když čas to ví
Logistik
