Jako Fénix (ForBro)

Sklenice prázdná, střecha mě tíží,

hlava toulá se, mysl na ostří nože září.

Venku ticho, jak by svět náhle zmlkl,

jsem ve vlaku vzpomínek, co nemá žádný přístav.

---

Vodka teče, hořkost na dně poháru,

ostatní kolem skrývaj slzy v zrcadlu.

Ztráta mě pálí, jako dým v srdci,

ale z hlubin stoupám, i když mě stále dusí.

---

Bezcitná noc, probuzení fackou chladnou,

pípa pípá, nemocnice mě vítá pravdou.

Rehabilitace šeptá: "Zvedni se, cesta nekončí,"

každý krok bolí, a přesto srdce věří, nezlomí.

---

Motivace v zrcadle odráží můj boj,

šance jedna jediná, proměnit bolest v pokoj.

Staré já nechávám odpočívat ve vzpomínkách,

nové kráčí vstříc bouřím i stínům dlouhých ran.

---

Vodka teče, hořkost na dně poháru,

ostatní kolem skrývaj slzy v zrcadlu.

Ztráta mě pálí, jako dým v srdci,

ale z hlubin stoupám, i když mě stále dusí.

---

Výdech hluboký, plním plíce novým životem,

vstal jsem z popela, ruce spálené svým klamem.

Mýty své zlomím, noční můry rozbiju,

ať další vlak míří tam, kde duše nezahynou.