Untitled

Vidění o pádu zemí Západu

​1 I stalo se v časech hojnosti, že lid, jenž obýval země od slaných moří severu až po vinice jihu, pozvedl své srdce v pýše.

​2 Pohlédli na své bohatství a ne na bohatství ducha; obdivovali dílo svých rukou, ale zapomněli na Toho, jenž dal jejich rukám sílu.

​3 Neboť pohodlí učinili svým bohem a blahobyt svým oltářem. Říkali si v srdci: „Vybudovali jsme věže sahající k nebi a naše moudrost překonává moudrost starých. Kdo je nám roven?“

​4 Zapomněli na písně svých otců a na oběti, z nichž vzešla jejich svoboda. Jejich zákony se staly pavučinou a jejich slova prázdným cimbálem.

​5 Hlasy proroků, kteří je varovali, zanikly v hluku tržišť a v šepotu marnivých řečí. Uši měli, ale neslyšeli; oči měli, ale neviděli znamení.

​6 A tak Pán dopustil, aby svár vstoupil do jejich bran. Bratr povstal proti bratru a soused přestal znát tvář svého souseda. Důvěra se vytratila z jejich domů jako ranní mlha.

​7 Stavěli zdi, aby se oddělili, leč zapomněli, že skutečné zdi nerostou ze země, ale z kamene v srdci.

​8 A hle, přišel den účtování. Východní vítr přinesl prach a nejistotu, a jejich věže, jež se zdály pevné, se otřásly v základech.

​9 Neboť jejich základy byly postaveny na písku chamtivosti a lhostejnosti, nikoli na skále pravdy a soucitu.

​10 Běda, běda zemi, jež opustila své kořeny! Světlo jejích lamp pohaslo a na jejích náměstích, kde kdysi zněl smích, nyní vládne ticho a stín.

​11 Knihy moudrosti leží nepřečteny a jejich odkaz je zapomenut. Zpěv se vytratil z jejich síní a nahradil jej pláč a skřípění zubů.

​12 Děti se ptají svých matek: „Proč