Verse 1)
Ostrý vítr nese prázdné sliby
Zlaté stropy, kde si smetánka hoví
Jeden svět se dělí napůl,
zatímco jiný se na dno propadá, v šeru se schovává.
Školní oběd, jednoduché jídlo
pro někoho samozřejmost, pro jiné nesplnitelný cíl.
Rodiče se sčítáním bojují
jak zaplatit obědy, to se nezdá.
(Refrén)
A kola se točí, otáčí se osud
Stále více získávají, kdo už má dost
Mezery se prohlubují, roztržka se zvětšuje
Bída na jedné straně, na druhé se bohatství hromadí.
Ach, kapitalistická nerovnováho,
jsi krutý a bezcitný.
(Verse 2)
Na ulicích, kde se osud mění,
domovy bez střechy a domů bez jmen.
Sny se hroutí, naděje umírají.
Už si nemůžou dovolit žádné nájmy.
Pryč s prací, platí účty,
ale systém jim hází klacky pod nohy.
Nikdo se neptá, jestli se cítí dobře,
jenom, že se nemůžou vymanit z dluhů.
(Refrén)
A kola se točí, otáčí se osud
Stále více získávají, kdo už má dost
Mezery se prohlubují, roztržka se zvětšuje
Bída na jedné straně, na druhé se bohatství hromadí.
Ach, kapitalistická nerovnováho,
jsi krutý a bezcitný.
(Bridge)
Ale nezapomínej na lidskou tvář
Každé číslo a statistika mají srdce a duši.
Každé vynechané jídlo, každá noc v mrazu
je tichá prosba, která se nese vzduchem.
A my musíme poslouchat, my musíme vnímat
a ne jen tak dál žít.
(Outro)
Kola se otáčí, ale můžeme je zastavit
Zastavit tento neustálý a krutý tanec
Protože bída je lidská a neměla by se hromadit
A každý si zaslouží šanci na nový začátek.