Kapitalistická nerovnováha

Verse 1)

Ostrý vítr nese prázdné sliby

Zlaté stropy, kde si smetánka hoví

Jeden svět se dělí napůl,

zatímco jiný se na dno propadá, v šeru se schovává.

Školní oběd, jednoduché jídlo

pro někoho samozřejmost, pro jiné nesplnitelný cíl.

Rodiče se sčítáním bojují

jak zaplatit obědy, to se nezdá.

​(Refrén)

A kola se točí, otáčí se osud

Stále více získávají, kdo už má dost

Mezery se prohlubují, roztržka se zvětšuje

Bída na jedné straně, na druhé se bohatství hromadí.

Ach, kapitalistická nerovnováho,

jsi krutý a bezcitný.

​(Verse 2)

Na ulicích, kde se osud mění,

domovy bez střechy a domů bez jmen.

Sny se hroutí, naděje umírají.

Už si nemůžou dovolit žádné nájmy.

Pryč s prací, platí účty,

ale systém jim hází klacky pod nohy.

Nikdo se neptá, jestli se cítí dobře,

jenom, že se nemůžou vymanit z dluhů.

​(Refrén)

A kola se točí, otáčí se osud

Stále více získávají, kdo už má dost

Mezery se prohlubují, roztržka se zvětšuje

Bída na jedné straně, na druhé se bohatství hromadí.

Ach, kapitalistická nerovnováho,

jsi krutý a bezcitný.

​(Bridge)

Ale nezapomínej na lidskou tvář

Každé číslo a statistika mají srdce a duši.

Každé vynechané jídlo, každá noc v mrazu

je tichá prosba, která se nese vzduchem.

A my musíme poslouchat, my musíme vnímat

a ne jen tak dál žít.

​(Outro)

Kola se otáčí, ale můžeme je zastavit

Zastavit tento neustálý a krutý tanec

Protože bída je lidská a neměla by se hromadit

A každý si zaslouží šanci na nový začátek.