Rytíř v noci

[Verse 1]
Sama bloudím noční Prahou
podpatky kloužou po kostkách
výlohy zívaj prázdnou září
tramvaj mi ujíždí v dálkách
Na rohu voní stará kavárna
pára z pusy, kabát skrývá chlad
v kapse jen drobný a ticho
a v hlavě vír, co nejde přestat
[Chorus]
A pak ho vidím, jak stříbrný sen
rytíř v plechu, jen v autě jen
zastaví u mě a s úsměvem praví:
„Krásná dámo, já tě domů zavedu, ať tu Prahou nemusíš se toulat dál“
já sedám k němu, v očích žár
a celá noc má najednou jinou tvář
[Verse 2]
Uvnitř voní benzín, starý parfém
na palubce leží kytka z benzínky
ptá se mě, kam chci vlastně jet
já krčím rameny: „Snad pryč z linky“
Míjíme řeky temný hlad
mosty jak řasy nad očima města
mlčíme spolu, ale uvnitř nás
něco se směje a něco se třese
[Chorus]
A pak ho slyším, ten samý hlas
rytíř se směje: „Hele, máme čas“
„Krásná dámo, já tě klidně svez just tak, ať už nemusíš tu sama Prahou bloudit dál“
já se jen směju, v hrdle hráč
a celá noc má jazzovej, sladkej háv
[Bridge]
Já se smála
on se smál
semafor nám kýval dál
město hrálo
tiše v nás
každej nádech, jinej takt, jinej jas
[Chorus]
A zase vidím ten stříbrnej sen
rytíř v plechu, v autě jen
zastaví někdy zas, kdo ví kdy:
„Krásná dámo, já tě odvezu zas, jestli se zas jednou v týhle Praze ztratíš“
a já se směju, v očích žár
pražská noc má
zase lidskou tvář

jazz, Smoky late-night jazz trio, brushed drums and upright bass walking under soft electric piano; female vocals close and conversational. Verses stay intimate and low, like a quiet bar booth; chorus blooms with wider chords and subtle backing harmonies. Mid-song, let the band lean in with a short, playful instrumental turnaround, then return to an even softer final hook, almost whispered into the mic.