Stíny na dlažbě

Už šedesátkrát přešla městem zima,
v kabátě po tátovi, co pořád trochu hřeje.
Vltava plyne, mlčenlivá, líná,
a já se ptám, kam zmizely ty děje?
Kde stával dům, je dneska skleněná stěna,
odráží moji tvář, co už je jiná.
Praha je krásná, ale odcizená,
jako stará láska, co si nevzpomíná.

​Hledám ty bary, kde se pilo na dluh,
kde v kouři z cigaret se vznášel duch.
Hledám ty dvorky, kam nechodili turisti,
než je smyl čas a developeři s čistou ctí.
Ztratil se vchod, ztratil se stín,
zbyla jen Praha – a já v ní, syn svých vin.
​
​Tady byl parčík, v křoví se spalo,
pár starých vrb a tráva po kolena.
Dneska je tu beton, všechno se to zdálo?
Příroda v koutě, tiše udušená.
Zmizela hospoda, kde v rohu stál automat,
a pivo chutnalo po kovu a po svobodě.
Teď je tu butik, co neumí se smát,
všechno je vyleštěné, všechno je v pohodě.

"I'm looking for a slow, melancholic jazz ballad with a vintage, smoky bar atmosphere. It should feel nostalgic and late