(SLOKA I)
Když se setmí nad Labem
a město začne dýchat,
neon pálí do tmy
a asfalt vibruje pod nohama.
Zámek stojí tiše vzadu,
ale ulice už hoří dál,
motor noci burácí,
a každý ví, že tohle je náš čas.
(SLOKA II)
Kunětická hora hlídá
světla dole pod sebou,
vítr nese jména ulic,
co známe poslepu.
Žádný strach, jen hlasitý smích,
žádné ticho, jen tep srdcí,
Pardubice žijí v nás,
a my žijeme v nich.
(REFRÉN)
Pardubice – světla nad námi,
noc hoří jak ocel v plamenech,
Pardubice – stojíme dál,
srdce bije v rytmu ulic!
Pardubice – nikdy sami,
když zpíváme do hvězd,
tohle město je náš hlas,
a ten dneska nezmizí!
(SLOKA III)
Z perníku není jen sladká chuť,
je to příběh v krvi,
z továren a kolejí
a snů, co nikdy neskončí.
Tady se nečeká na zázrak,
tady se jde a maká dál,
a když přijde noc,
město se změní v rock’n’rollový sál.
(PŘEDREFRÉN)
Zvedni ruce k nebi,
nech tu chvíli znít,
protože dneska nejsme jen jména,
dneska jsme rytmus ulic!
(REFRÉN)
Pardubice – světla nad námi,
noc hoří jak ocel v plamenech,
Pardubice – stojíme dál,
srdce bije v rytmu ulic!
Pardubice – nikdy sami,
když zpíváme do hvězd,
tohle město je náš hlas,
a ten dneska nezmizí!
(GUITAR SOLO)
(melodické, zpěvné, stadionový vibe, gradace nahoru)
(MOST – POMALEJŠÍ)
A když přijde ráno
a světlo smaže noc,
víme, že to nebyl sen,
jen další kapitola.
Protože město není jen místo,
je to krev, co proudí dál,
Pardubice v srdci hoří,
a ten oheň neuhasne sám.
(REFRÉN – MODULACE VÝŠ)
Pardubice – světla nad námi,
ještě hlasitěji než dřív,
Pardubice – stojíme dál,
a náš hlas se neztratí!
Pardubice – nikdy sami,
když zpíváme do hvězd,
tohle město je náš svět,
a ten nám nikdo nevezme!
(OUTRO)
Světla hasnou, ale my víme,
že zítra zas to začne znít,
Pardubice, naše jméno,
co nikdy nepřestane žít!
Logistik
