Na hrázi burácí vítr jak starej motor,
v botách mám prach a v krvi toulavej odpor.
Ty stojíš vedle mě, vlasy ti letí tmou,
a já vím, že dnešní noc zas bude jen o nás dvou.
Na vodě se houpou stíny našich snů,
nahazuju udici, než začne první tón úsvitů.
Ryby se smějou, že to zase prohraju,
ale ty mě chytáš pohledem – a já se vzdávám rád, fakt se vzdávám.
Ref:
Hej, žijem rock na přehradě, žádnej plán a žádnej stres,
jen kovovej rytmus srdce, co nás žene skrz ten les.
Když tě líbám, svět se láme, jako vlny o náš břeh,
a já vím, že tahle láska není jen tak nějakej hřích.
Na dece u vody, víno a tlející tráva,
tvůj úsměv mě pálí víc než whisky, co se dává.
Když mě strhneš pod sebe, ztichne celej kraj,
jen náš divokej dech a starej přehradní ráj.
Kdesi na molu duní naše kroky
a hvězdy sledujou, jak se láme noc na roky.
Oheň praská, kytara má tři rozladěný struny,
ale zpívám ti refrén – protože ty jsi ta, kvůli který se žije naplno bez nudy.
Ref:
Hej, žijem rock na přehradě, žádný ticho, žádnej klid,
jen divoká noc, co nám v žilách umí řvát a pít.
Když tě hladím, zhasne měsíc jako lampa v bouřce,
jsme dva blázni, co se drží, i když svět je v porce.
Bridge:
A kdyby přišel déšť a smyl všechny viny,
stejně bych běžel s tebou, i kdyby po kotníky v hlíny.
Protože ty jsi bouře, která mě roztáčí,
a u přehrady náš rock nikdy nezmlkne, nikdy se neztrácí.
Závěr:
Hej, žijem rock na přehradě, žijem ho do posledních sil,
v těch vlnách je slyšet všechno, co jsem ti kdy slíbil.
A když mě obejmeš, svět už nemá žádný stěny –
jen přehrada, rock a ty… a my dva nezastavený.