Františka

(SLOKA I)
Františka kráčí pomalu,
jak podzim po dláždění,
v jejím kroku je klid
a ticho bez vysvětlení.
Nenosí kolem sebe hluk,
jen jistotu v očích,
a když se dívá beze slov,
svět se na chvíli zastaví.

(SLOKA II)
Františka voní domovem,
čerstvým chlebem a dřevem,
je v ní teplo večerů,
kdy není třeba spěchat.
Nechce být středem všeho,
a přesto je středem dní,
protože tam, kde stojí ona,
tam všechno drží tvar.

(REFRÉN)
Františko, zůstaň blízko,
když vítr zesílí,
v tvé náruči je místo,
kde se člověk neztratí.
Františko, když řekneš mé jméno,
svět zní tišeji a líp,
v tvé přítomnosti je klid,
který se nedá ničím vzít.

(SLOKA III)
Františka není bouře,
je spíš pevný strom,
co stojí i když kolem
všechno ztratí směr.
Drží svět bez okázalosti,
jen obyčejně, lidsky,
a právě v té prostotě
je její síla největší.

(MOST)
Možná ani netuší,
jak hluboko sahá její vliv,
jak dokáže z jediné chvíle
udělat vzpomínku na celý život.
A možná právě v té tichosti
je její krása,
protože některé ženy
nemusí zářit, aby svítily.

(REFRÉN)
Františko, zůstaň blízko…

(OUTRO)
A když se večer ztiší dům
a světla pomalu pohasnou,
Františka zůstane v srdci
jako domov, který nezmizí.

Romantic classic ballad, warm piano, soft strings, heartfelt male vocal, gentle build up, nostalgic mood