[Intro – bubny + tleskání] Raz! Dva! Tři! Čtyři! Hej! Hej! Dokud stojí barák! [Sloka 1] Podlaha vrže pod nohama, strop se lehce otřásá. Barman už jen kroutí hlavou, ale ví, že tohle zná. Kytara řeže vzduch jak pila, basa duní do žeber. Když se sál spojí v jeden hlas, tak mizí každej problém ven. Svět je někde za zdí tady, venku možná prší dál. Ale tady hoří noc a každej ví, proč přišel do sálu. [Refrén – jednoduchý, stadion] Dokud stojí barák — jedem dál! Dokud teče pivo — žádnej žal! Dokud hraje kytara! Tahle noc je naše hra! Hej! Hej! Raz a dva! Hej! Hej! Nikdo nejde domů dneska! [Sloka 2] Někdo už má hlas jak štěrk, někdo sotva drží krok. Ale když bubeník dá přechod, tak každej zvedne znovu bok. Holky křičí, chlapi dupou, stoly uhýbají stranou. Tohle není jenom zábava — tohle je náš malej zákon. Pot na čele, smích v očích, ramena jak jeden proud. Když kapela zvedne tempo výš, tak se sál mění ve stadion davů. [Pre-Refrén – napětí] Možná zítra přijde ticho, možná přijde pracovní den, ale dneska máme jistý — že tohle si vzít nenechám ven. [Refrén – hlasitější] Dokud stojí barák — jedem dál! Dokud hraje hudba — žádnej pád! Dokud zpívá celej sál! Nikdo dneska nekončí! Hej! Hej! Ruce nahoru všichni tu! Hej! Hej! Tady končit? — To snad ne! [Bridge – zpomalit, jen basa + tleskání] Tlesk! Tlesk! Raz… dva… Tlesk! Tlesk! Teď to přijde zas! Není to jen o pivu, není to jen o hluku, je to o chvíli, kdy stojíš pevně a víš, že patříš k tomu zvuku. [Instrumentální mezihra – sólo, gradace] [Sloka 3 – poslední nástup] Světla bliknou, vzduch je hustej, parket drží poslední síly. Ale nikdo neubírá, protože tahle noc má křídla. Možná praskne nějaká židle, možná spadne sklenka zas, ale dokud stojí barák, tak stojíme tu i my s ním zas. [Finální Refrén – úplnej závěr alba] Dokud stojí barák — jedem dál! Dokud máme hlas — žádnej žal! Dokud hraje kytara! Tahle noc je naše hra! Hej! Hej! Raz a dva! Hej! Hej! Dokud stojí barák — jedem dál!

DOKUD STOJÍ BARÁK