Johann, Geodet s Pověstí

Hej, zvedněte sklenice, příběh vám povím!

O geodetovi Johannovi, co nekdy obstál sám!

Johann měl teodolit, v ruce pevný hmat,

chodil světem, měřil všechno, říkal: "Jsem váš král!"

Každý bod a každý úhel znal prý jako pán,

s mapou v ruce prohlašoval: "Já se nikdy nemýlím sám!"

Všichni ho chválili, hrdě se usmíval,

myslel si, že ho chytit se nikdo neodvážil.

Hej, Johann, hej! Už nemachruj,

pýcha je past, tak nepokoušej!

Hej, Johann, hej! Přesný jsi snad,

ale uvidíš, že přijde tvůj pád!

Jednou přišel velký job, měřit hory chtěl,

postavil si stativ, prý že nejlíp umí směr.

Ale ouha! Špatně koukl, chybku malou dal,

a když most pak spadnul dolů, každý jenom zařval:

Z toho blázna všichni jásali, co pak teď udělá?

Johann spadl na zem, jak mu se nohy podlomila.

Hej, Johann, hej! Už nemachruj,

pýcha je past, tak nepokoušej!

Hej, Johann, hej! Přesný jsi snad,

ale uvidíš, že přijde tvůj pád!

Měření je věda, ale pokora je klíč,

nechť nepodceňuje ten, kdo míří do výš.

Nauč se z chyb, Karlíku, jinak zůstaneš sám,

vždyť i mistr se jednou může sklonit k zemi nám.

Hej, Johann, hej! Už nemachruj,

pýcha je past, tak nepokoušej!

Hej, Johann, hej! Přesný jsi snad,

ale uvidíš, že přijde tvůj pád!

Tak vztyčme sklenice, na Johannův smích,

na geodeta, co naučil, že každá cesta má cíl.

Zpívejme mu písničku, co míří vysoko,

vždyť dnes víc než kdy předtím, čest a nohama na zemi!