Naděje umírá

Sloka 1)

Tichá noc a svíčky plápolaly,

sama seděla, hvězdy počítaly.

V srdci klid a úsměv na tváři,

štěstí prosté, co v samotě září.

Silvestr přišel, přání potají,

lásku poznat, co v snech se jí zdají.

(Sloka 2)

Pár dnů uběhlo, osud zamíchal karty,

v jejím životě muž, city vzplály žárty.

Začala snít a v lásce se ztrácet,

jenže ten cit měl i stinnou stranu vracet.

Outro)

Snad jednou procitne, snad pochopí ten dar,

tu ženu silnou, co stála při něm dál.

A láska pravá, bez bolesti a ran,

snad i na ni čeká, až zahoí ten klam.

Jak se ti to líbí? Je tam něco, co bys chtěla změnit nebo přidat

((Sloka 3)

Přišlo jaro, v náručí děťátko spí,

malá princezna, radost nejčistší.

Ona se snažila dávat mu vše,

on zraňoval ji tiše, krůček za krokem zlé.

(Sloka 4)

Slova jak nože, urážky a křik,

ponížení hluboké, ztrácel se její cit.

Sama sobě cizí, v zrcadle stín,

a on jí dával naději, pak ji bral zas v ten den.

(Sloka 5)

Vždycky věřila, že v něm je kousek dobra,

že najde cestu, kde láska není zlobná.

Protože v srdci cítí, láska má cenu zlata,

a nejvíc ta k rodině, co všechno překoná.

(Outro)

Snad jednou procitne, snad pochopí ten dar,

tu ženu silnou, co stála při něm dál.

A láska pravá, bez bolesti a ran,

snad i na ni čeká, až zahoí ten klam.