Noc je tak dlouhá, ticho hlasité,
Ta vzpomínka se tak nekonečně vleče.
Obkresluji stín, kde jsi kdysi stál,
Tíha lásky nepochopené.
[Refrén]
Ach, jak bolest srdce láme a bolí.
Tvůj smích vybledl, ztlumil světla.
První polibek stále v mé mysli pálí,
Žhavý uhlík v popelu, nemohu nechat za sebou.
[Sloka 2]
Prázdné pokoje se plní duchy, které vidím,
Úlomky nás, jaké jsme bývali.
Tvůj hlas, šepot ve větru,
Tahá mou duši, nechce ji pustit.
[Refrén]
Ach, jak bolest srdce puká a bolí,
Tvůj smích vybledl, ztlumil světla.
První polibek stále v mé mysli pálí,
Žhavý uhlík v popelu, nemohu nechat za sebou.
[Přechod]
Jít dál je jako honit vzduch,
Krok vpřed mě táhne zpátky tam.
Jizvy, které jsi zanechal, otevrené, a přesto tak nadějné.
Hledám klid, nemohu ho najít.