(SLOKA I – ska / folk, housle jemně tikají) Pod nebem Sieny jdu pomalým krokem, vůně teplého chleba, vítr nese tónem. Babičky šeptají tiše u dveří, život tu plyne prostě, nic ho nezlomí. Náměstí vibruje, smích je tu znát, každý den zní jak starý blues z dávných měst a tratí. Já s kytarou sedím u malého baru, zpívám příběhy, co Itálie nese dál v časech bez tvaru. (SLOKA II – italo disco groove) V římských uličkách noc náhle hoří, růžová s modrou rytmus tvoří. Dívka tančí jak vlna na moři, DJ pouští beat, co tě vynese nahoru, bez zábran, bez zbrojí. Ulice zpívají, nedá se stát, každý krok je cesta, co chceš znovu znát. A když bas pulzuje jak srdce v těle, město šeptá: „Vítej příteli, všechno je v rovnováze i směle.“ (REFRÉN – housle + blues / folk) Ó Itálie má, země slunce a vína, mezi klidným mořem a osudem, co se splíná. Zpívám ti hlasem, co má chuť blues, v tvých nocích ztrácím světlo a nacházím smysl i puls. Ó Itálie má, z potu a srdce, z úzkých ulic a lásky bez konce. S úsměvem, s trochou bláznovství, tančím život v tvé společnosti. (SLOKA III – chicago blues) Na mostě v Neapoli starý houslista stojí, z nástroje tahá píseň, co bolí i hojí. Říká, že moře slyší, chápe a odpouští, zatímco rudý úsvit město tiše opouští. Dám mu kávu, on se zasměje a praví: „Chlapče, tahle zem je sladká, i když pálí. Musíš ji žít celou, bez strachu a lži, protože Itálie je krásná jen tehdy, když ji cítíš.“ (MOST – ska + housle, rychlý rytmus) Poběž se mnou přes kopce a města, mezi mladým vínem a pravdami, co zůstanou bez gesta. Každý kraj je jiná píseň, jiný hlas, ale každá nota slibuje totéž zas. (REFRÉN – ZÁVĚR) Ó Itálie má, země slunce a vína, mezi starými horami a nebem, co se dotýká snění. Zpívám tvé srdce, co nikdy neutichá, každý tvůj krok voní mírem, co dýchá. Ó Itálie má, duše co září, mezi blues a ska život jiskří a tváří. S touto písní, s touto poezií, tě nosím navždy v sobě — Itálie má.

ITALIE MÁ