(SLOKA I) Jeden den v práci, jeden v novým roce, čas běží rychle, nikdo ho nezastaví přece. Budík křičí, světla svítí do tmy, město ještě spí a my už jsme tam my. Na stole papíry, hlasy z dálky zní, linky se rozjíždí, jede další denní stín. V hlavě plán, v kapse klíče, život běží dál a nic se neptá, prostě fičí. (violin solo) (PŘEDREFRÉN) Jedna noční, jeden týden bez snění, kafe místo spánku, to je naše znamení. Ale víme moc dobře, proč tu jsme, držet ten rytmus, dokud to jde. (REFRÉN) Jeden den v práci, jeden den snů, jedeme dál, i když padáme ke dnu. Máme klid, máme kávu, máme svůj čas, svět může bláznit, dneska je řada na nás. Jeden den v práci, jeden den hry, neřešíme víc, než je nutný. Dýchej, zpomal, pohoda je plán, život je jízda a my jedeme dál. (SLOKA II) Jedna noční, ticho v hale, město bliká, svět je stále v dáli. Ondra už se těšil, věděl proč, že po tmě přijde světlo, noc má svou moc. Jindra se těšil ještě víc jak my dva, smích se nese halou, únava utíká. Každej máme svoje dny a stíny, ale dohromady držíme ty linky živý. (PŘEDREFRÉN II) X lidí na linkách, co musí jet, každej má svůj příběh, svůj malej svět. My to hlídáme, stojíme tu dál, aby se ten kolotoč nikdy nezastavil. (REFRÉN) Jeden den v práci, jeden den snů, jedeme dál, i když padáme ke dnu. Máme klid, máme kávu, máme svůj čas, svět může bláznit, dneska je řada na nás. Jeden den v práci, jeden den hry, neřešíme víc, než je nutný. Dýchej, zpomal, pohoda je plán, život je jízda a my jedeme dál. (MOST) Kafe hřeje ruce, ticho má hlas, na chvíli se zastaví celej ten shon kolem nás. Nejsme stroje, jen lidi jak ty, co chtějí klid, smích a normální dny. A i když víme, že ráno zas přijde, tenhle moment nám nikdo nevezme nikdy. (ZÁVĚREČNÍ REFREN 2×) Jeden den v práci, jeden den snů, jedeme dál, i když padáme ke dnu. Máme klid, máme kávu, máme svůj čas, svět může bláznit, dneska je řada na nás. Jeden den v práci, jeden den hry, život je teď a tady – tak pojďme žít.