Fuck

Jedu nocí, světla blikaj jak výčitky v hlavě,
kapsy prázdný, ruce špinavý, ale stojím pevně.
Život mě učil brát dřív, než mi někdo něco dá,
když nemáš nic, bereš všechno, pravidla jdou stranou, znáš.
První čáry nebyly styl, byly únik,
chtěl jsem vypnout hlavu, ne být hrdina z ulic.
Drogy nebyly cool, byly ticho v mozku,
aspoň na chvíli klid, žádnej tlak, žádnej osud.
Čorky nebyly sport, byly nutnost,
hlad má ostřejší zuby než zákon a morálku.
Neptáš se proč, ptáš se kde a kdy,
když tě systém mele, meleš zpátky, bez omluvy.
V kapse cizí věci, v hlavě cizí hlasy,
každej krok riziko, každej den test nervový soustavy.
Kamarádi mizí, někdo sedí, někdo spí pod hlínou,
realita bez filtru, tady nemáš záložní scénu.
Refren v hlavě: nepadni, drž se,
i když tě to tahá dolů jak mokrej beton na noze.
Dám si další, jen ať to na chvíli vypne,
nechci řešit zítřek, chci přežít dnešek.
Psychika jak sklo, poškrábaná, prasklá,
smích jen maska, pod ní únava a prázdnota.
Jednou nahoře, pak dno bez brzd,
chemie v krvi, chaos v hlavě, nekonečnej test.
Garáž je chrám, tam jsem čistej,
mezi klíčema a kouřem aspoň na chvíli nejsem ztracenej.
Motory nelžou, železo drží slovo,
lidi kecaj, mizí, mění směr jak počasí a ego.
Vím, že to není správně, ale je to moje,
životní styl psanej nocí, potem a paranoiou.
Drogy mě brzdily, ale i držely nad vodou,
čorky mě krmily, když svět zavřel brány domů.
Teď stojím někde mezi, ani svatej, ani mrtvej,
učím se žít s tím vším, co jsem si táhl na zádech.
Nechci kázání, nechci spasení,
jen klid v hlavě a pocit, že nejsem jen stín v systému.
Tohle je můj příběh, syrovej jak beton,
drogy, čorky, noc, ale i vůle nezmizet pod tlakem.
Psychika zjizvená, ale pořád funkční,
nejsem hrdina, jen chlap, co se ještě nevzdal ulice ani sebe.

Stylový český rep trep. Underground. Dengerous gangsterrep. Hate cops A.C.A.B, rap