(SLOKA I) – (Země kde vládne ticho)
Na hraně světa, kde sníh šeptá jménem větru,
kde každý krok zní jako modlitba za přežití,
tam roste země, která nezná lidskou slabost.
Polární kruh se otevírá jako brána staré síly,
a mrazivá noc se vine kolem jako koruna z hvězd.
Divočina tu vede – a kdo vstoupí, cítí její dech.
(REFRÉN) – (Krása, co se rodí z chladu)
Tohle je svět, kde život sám píše zákony,
kde krása nevzniká z tepla, ale z odvahy.
Kde srdce bije pomaleji, přesto hlasitěji,
a každý tvor je důkaz, že i v chladu se žije.
Polární kruh, země světla a stínů,
nádhera věčná, zrozená z ledu.
(SLOKA II) – (Tučňák císařský)
Na jihu stojí císař, pán sněhových polí.
Tučňák stráží pod bílým nebem svůj jediný poklad,
vajíčko ukryté v teple vlastního těla.
Vítr ho bičuje jako dravá hudba bouří,
ale on stojí dál – klidný, pevný, věčný.
Jeho kroky na ledu jsou rytmem vytrvalosti,
písní, která přežije i polární tmu.
(REFRÉN) – (Krása, co se rodí z chladu)
Tohle je svět, kde život sám píše zákony,
kde krása nevzniká z tepla, ale z odvahy.
Kde srdce bije pomaleji, přesto hlasitěji,
a každý tvor je důkaz, že i v chladu se žije.
Polární kruh, země světla a stínů,
nádhera věčná, zrozená z ledu.
(SLOKA III) – (Lední medvěd)
Na severu kráčí stín, co splývá s horizontem.
Lední medvěd, vládce bílého království.
Jeho tlapy nesou sílu pradávných lovců,
jeho dech zvedá páru nad sněhem jako mlhu snů.
Vede svá mláďata cestou větru,
učí je poslouchat tání a dýchání oceánu.
Je krutý i něžný, tak jako samotný sever.
(SLOKA IV) – (Lachtani, strážci oceánu)
Tam, kde se led láme do vln,
tančí lachtani v chladné pěně přílivu.
Jejich těla kloužou vodou jako stříbrné šípy,
křičí do světa radost, která popírá mráz.
Hrají si s nocí, se světlem, s bouří –
srdce oceánu jim tluče do rytmu.
Smích moře patří jim.
(REFRÉN) – (Krása, co se rodí z chladu)
Tohle je svět, kde život sám píše zákony,
kde krása nevzniká z tepla, ale z odvahy.
Kde srdce bije pomaleji, přesto hlasitěji,
a každý tvor je důkaz, že i v chladu se žije.
Polární kruh, země světla a stínů,
nádhera věčná, zrozená z ledu.
(BRIDGE) – (Pod září nebes)
A když na nebi roztančí se polární světlo,
zdá se, že celá země zpívá jedním hlasem.
Zelené vlny světla hladí ledovce,
fialové jiskry padají na vlny oceánu.
Tučňáci, medvědi, lachtani – všichni jsou součástí
jedné staré písně, kterou psala příroda dávno před námi.
Je to hymna odvahy, čistoty a věčné divočiny.
(ZÁVĚR)
Polární kruh není krajina. Je to srdce světa.
Tluče v rytmu života, který se odmítá vzdát.
A kdo ho jednou uslyší, ponese ho v sobě navždy.
---
Logistik
