(SLOKA I)
Na cestách prachu a železa se valí bouře kol,
ocel se leskne, když noci stíny pohlcují hřmot.
Kola, co hnala vojska i vládce,
nesou v sobě krev, pot i osudy padlých bratří.
Každý otisk pneumatiky je rytmus války,
každý šramot řetězů zpívá píseň odvahy.
V dáli hoří vesnice, na vrcholu hory válka spí,
a ocelová kola točí čas, co nedá se zpátky vrátit.
(SLOKA II)
Na bitevním poli, kde prach smíchá krev,
otáčejí kola, co vozí osud i hněv.
Jejich železné srdce bije rytmem bouře,
a každý otáčivý krok je výzva, co volá: „Jsi dost silný?“
Kov se třpytí, když měsíční světlo hladí pneumatiky,
ocel a oheň se prolínají – to je jediná pravda.
Stroje se rodí, stroje padnou, ale kola jdou dál,
přes trosky měst, přes hory, přes zapomenuté dálky.
(REFRÉN)
Ocelová kola! Válka v rytmu železa!
Točí se, nezastaví se, burácí jak hrom.
Ocelová kola! Noc i den pod koly mizí!
Kdo stojí proti nim, padá – a svět se točí dál!
(SLOKA III)
Když bouře zvedá prach a řetězy kvílí,
ocelová kola se stávají srdcem každé bitvy.
V každé jiskře z brzd se rodí legenda,
v každém tření kovu slyšíš volání dávných válečníků.
Vozy, tanky, stíhačky – všechno je jen nástroj,
ale kola, ta věčná, vedou směr, co nezná strach.
A když padne poslední vojenský pán,
ocelová kola točí se dál, pevná, hrdá a planá.
(SLOKA IV)
Na silnicích spálené země zní zpěv železa,
každý skříp, každý otisk – to je hrdinská epopej.
Nebojácní řidiči se rodí i umírají v rytmu,
ale kola jsou nesmrtelná – drží paměť i sliby.
Ocelová kola, co hnala armády, co nesla krále,
nyní hlásí hlas volnosti a nezdolné vůle.
Ať přijde bouře, déšť i plamen,
kola se točí dál, a svět se s nimi točí v jednom plamenu.
(MOST)
Zvuk kovu a prachu zpívá píseň věků,
že kdo drží volant a drží srdce pevně,
ten pozná, že ocelová kola jsou víc než kov –
jsou osudem, výzvou a bouří, co nikdy nepoleví.
(REFRÉN – závěr)
Ocelová kola! Nezastavitelný řev strojů!
Točí se, burácí a svět pod nimi mizí!
Ocelová kola! Síla, co nepoleví!
Ať každý, kdo proti nim stojí, padne – a svět se s nimi točí dál!
---
Logistik
