„VLÁDA VĚČNÝCH ŠTÍTŮ“

Pod hřebenem kamenných obrů se láme noční chlad,

vítr řeže v temné mlze, jak když ocel pálí hlad.

Na cestách hlubokých stínů se rodí dávný strach,

v tichu, kde duní srdce hor a sněhy křičí v horách.

Tam stoupám cestou dravců vzhůru, kde svět jde do kolen,

kde ozvěna nese dávná jména, co už pohltili zem.

Hromy se lámou o skály, lavina dýchá led,

a každý krok je zkouškou vůle, krev žhavá jako měď.

(Refrén)(0:55)

Vláda věčných štítů, hlas co spal tisíce jar,

kosti drtí ticho nocí, strážce přetěžkých břemen a jar.

Zpívám s větrem, co řeže, s bouří, co padá níž,

já syn hromů a kamene, ať výšky mě soudí, když jdu blíž.

Pár metrů pod vrcholem se chvějí staleté sněhy,

temnota v puklinách studených volá své vlčí běsy.

Přichází noc, která zkusí duši, prověří ocel i hlas,

kdo selže, ten se ztratí v mlze, kde štíty křičí skrz čas.

Vichry rvou se o každý úder, jak thrashový ostrý riff,

pod nohama duní buben země, pád kamení jako blast-beat.

Srdce tluče do rytmu horských skal,

jak double-kick, co tlačí vpřed, když se láme strach a žal.

(Refrén)

Vláda věčných štítů, hlas co spal tisíce jar,

do tmy řežu cestu svou, i kdyby svět šel proti mně zmar.

Orel mě vede vysoko, tam kde i bohové zkřehnou,

já stojím proti bouři dál, s horami, co nikdy nepadnou.

(Most)

Je slyšet chorál z temné hloubky,

jak blackmetalový stín,

co volá: „Poutníku, kdo jsi ty,

když stojíš proti horám sám?

Jsi prach, jsi dech, jsi jenom sen,

který skalám nestačí…“

Ale já vstanu, sevřu pěst,

zapálím hrdost jako plamen,

a v rychlosti, co láme čas,

vyběhnu vzhůru kamenným chrámem.

Ať thrashový vítr rve mou tvář,

ať blackový křik mě srazí k zemi,

já slyším v dálce orlů zpěv —

power metal v mrazivé změně.

(Refrén) (finále)

Vláda věčných štítů, kde bouře ožívá,

tam zpívám s hromy, s blesky, s mlhou, co přichází zleva i zprava.

Hory mě soudí, testují, lámou, než vznikne čistý kov,

já jsem synem jejich ticha, strážcem větrů, vládcem slov.

(Outro)

A když se vrchol ztratí v mracích,

a svět je dole jen stínem,

zůstane píseň věčných štítů,

co řve v mém srdci – nesmírným řevem.

---