----
!!!!!!
Vstupuji do hor, kde zmar se mění v dech,
v údolích, kde vítr nese šeptání mrtvých.
Sníh pod nohama zní jako kosti dávných tvorů,
a nebe jak černý katarakt visí nad říší stínů.
Mé kroky pohlcuje mlha, co se plazí jako had,
v jejím chladu slyším vlastní hříchy rozléhat se zpět.
Byl jsem lovec — jen stín, co pálil svět,
ale hory znají pravdu, kterou jsem já nechtěl znát.
--------
V dálce zavyl medvěd, hlas roztržené duše,
a já vyrazil nocí s instinkty staršími než člověk.
V srdci pustin světlo hasnulo,
když jsem ucítil krev — ne svou, ale té země pod sebou.
Šelma padla v železech, lidské ruce jí vzaly svobodu,
její oči rozžhavené strachem byly mým zrcadlem.
(guitar solo)
Když jsem klekl a řetězy zlomil,
vichřice zaječela, jako by démonské sbory zpívaly odpuštění.
(Chorus) –
Hory mě soudí, hory mě pálí,
temný les v mích žilách žhne.
Chtěl jsem jen brát — chtěl jsem jen zabíjet,
teď slyším hlas, co říká, že život je plamen.
(Verse)
Stál jsem nad propastí, mezi smrtí a snem,
a hory mě nutí stát se světlem ve stínu země.
Vlk se objevil na skále, oči jako dvě hvězdy v noci,
nesoudil mě — jen sledoval, zda se duše dává do pohybu.
Nad hlavou havran křičel, jako věštec z jiného světa,
a v jeho křídlech jsem viděl vše, co jsem kdy zničil.
Lov, který byl kdysi modlitbou noci,
se teď stal jen ozvěnou prázdnoty.
A pustina přede mnou ztichla… jako by čekala,
jestli dokážu být strážcem, ne kata.
(Chorus) –
Hory mě soudí, hory mě pálí,
temný les v mých žilách žhne.
Chtěl jsem jen brát — chtěl jsem jen zabíjet,
teď slyším hlas, co říká, že život je plamen.
(Bridge)
Vichřice se otevřela jak brána starých bohů,
pod její korunou jsem stál nahý před světem.
Krev medvěda, kterou jsem na dlaních cítil,
se změnila v jiskru, co rozzářila temnotu.
Není větší síla než ta, která chrání,
než ta, co umí zlomit vlastní hněv.
A hory šeptaly:
„Probuď se… nebo zemři.“
(Chorus)
Když svítání krvavě přelézá přes štíty,
vidím svět jiný — živý, silnější než moje minulost.
Smečka mě míjí bez strachu, jako bych patřil mezi ně,
ptáci usedají na větev, kterou kdysi trhal můj nůž.
Teď chápu:
ne lov, ale ticho, ne smrt, ale dech,
jsou ozvěnou, která se má nést mým krokem.
A každý tvor, každá stopa v prachu,
je příběhem, který mám chránit.
(guitar solo)
(Final chorus) – Očistný Oheň
Hory mě volají, temným hlasem, co láme noc,
už nejsem stín, co loví — jsem ten, kdo chrání les.
Z mrazivé tmy roste světlo, v mém srdci pustin plá,
a každý tvor, co dýchá, má v mém ohni svůj chrám.
Jsem strážce hor…
jsem hlas divočiny…
jsem plamen života v zemi stínů.
---
Logistik
