„Ve stínech Albionu“

(Intro – pomalé, mrazivé kytary, zvuky větru a mlhy)
Mlhou zahalené hrady, v prastarých lesích skrytý stín,
kde mrtví šeptají jména těch, co padli pro bohy dřív než čas.
Řeky rudé jako ztracené duše tečou tiše pod měsícem,
a staré stromy krouží nad hroby rytířů, co nikdy neodešli.

(Verse 1)
Na pahorcích zkázy, kde hradby krvácejí do noci,
poutníci hledají věčnou sílu, co spočívá v tajemství krve.
Meče zlomené, prapor zničený,
ale stíny stále zpívají hymny dávných bohů.

(Chorus – melodický, blastbeat, atmosférická harmonie)
Krev Albionu, v mlze se třpytí,
stíny minulosti, co duši svírají.
Staré rituály, zapomenuté modlitby,
v noci se rodí, v temnotě vládnou.

(Verse 2)
Kostely spálené, oltáře prolité,
a v močálech černé vody odrážejí krvavý měsíc.
Pohanské kruhy, zakleté kameny,
duše bohů šeptají, jak čas se nikdy nevrátí.

(Bridge – rychlé riffy, blastbeat, melancholický lead)
Z temných hor se valí bouře,
vítr nese jména padlých rytířů.
Krev na kameni, stíny tančí v ohni,
Albion, země starých kleteb, vstává v noci z popela.

(Chorus – intenzivně, orchestrální harmonie)
Krev Albionu, v mlze se třpytí,
stíny minulosti, co duši svírají.
Staré rituály, zapomenuté modlitby,
v noci se rodí, v temnotě vládnou.

(Outro – pomalé, melancholické, mrazivé)
A když první slunce pohladí zpustošené hory,
zůstane jen ozvěna krvavých rituálů.
Albion v temnotě, věčně nezapomenut,
v srdci noci zpívá krev dávných bohů.


---

Black metal