--- (SLOKA I) Tam kde Pálava stín svůj do kraje kloní, ležÍ Strachotín, ves co znám od jara do loni. Kdysi tu víno teklo proudem jak v Texasu whisky, a staré legendy šeptaly o božím kotli rybníků blízky. Dnes uličky znějí smíchem, pivo z tanků tu pění, cyklisté míří k rybníkům jak kovboj na své pláně stinné. A mezi nimi Libor kráčí — ten co ví, kdy přijde úsvit, pán vinných keřů, hosťař, co každou noc umí rozzářit. (REFRÉN) Hej, Strachotín žije, když se vítr do sklípku stáčí, když Libor ladí kytaru a nebe nad krajem skáčí. Je jezdcem Moravy, srdce ji má v rukou svých, a jeho víno hřeje jak oheň v kempech prérijních. Hej, kdo jednou přijde, zná ten zázrak soumraku, tady u Libora najdeš domov, ne jen zastávku. (SLOKA II) Nad hrází zní kroky turistů, jak stádo mustangů mizí, slunce barví hladinu jak kovbojské příběhy ryzí. Libor rozlévá sklenky — v nich hladí se letní ticho, a hosté vyprávějí, jak život chutná, když běží trochu rychleji. V jeho sklípku však čas zpomalí, jak ve filmové scéně, světla lamp tančí po stěnách, hudba se rodí na struně jemně. Je to místo přátel, místo snů, co dýchá dobou dávnou, kde každá nota má duši a každé víno pravdu slavnou. (REFRÉN) Hej, Strachotín žije, když se vítr do sklípku stáčí, když Libor ladí kytaru a nebe nad krajem skáčí. Je jezdcem Moravy, srdce ji má v rukou svých, a jeho víno hřeje jak oheň v kempech prérijních. Hej, kdo jednou přijde, zná ten zázrak soumraku, tady u Libora najdeš domov, ne jen zastávku. (MOST) A když noc zakryje vinohrad jak plášť šerifa tichý, v prachu cest se ztrácí kroky dne a mění se v příběhy liché. Libor pozvedne pohár a řekne: „Zůstaň, noc teprv začíná,“ a country riff rozsvítí vzduch — to Morava se probouzí, zpívá. (SLOKA III) Svítání pak hladí střechy, jak by anděl hlídal svět, rybáři budí vodu, cyklista cvakne zase pedál zpět. A kdo u Libora spal, ví, že život má stále jiskru, že z Moravy si něco odvezeš — možná píseň, možná myšlenku. V Strachotíně, tam pod kopci, kde víno potkává sny, žije přítel, co nezradí, a otevře dveře, když ty tvé jsou temný. Je to kovboj dnešní doby, jezdec z hroznů a tónů, co zná rytmus krajiny a její tajné zákonů. (ZÁVĚREČNÝ REFRÉN) Hej, Strachotín žije, když se vítr do sklípku stáčí, když Libor rozzpívá noc a hvězdy z výšky mu mávají. Je jezdcem Moravy, to ví každý, kdo cestou šel, a kdo ochutnal jeho víno, ten ví, že náš svět je směl. Hej, tam pod Pálavou, kde tráva zpívá s kytarou, žije Libor — přítel, co zůstává s námi každou dobou. ---

Strachotínský jezdec Libor