(INTRO) (instrumentální) (Hluboké tibetské rohy zní nad dronem smyčců, tabla se pomalu probouzí, sitar kreslí první melodii.) (SLOKA I) Na střechách světa vítr hoří, modré nebe bez hranic, hory Tibetu stojí mlčky, strážci dávných tradic. Dungchen zní jak hlas země, táhne tón skrz kámen i mráz, každý krok je výdech ticha, každý nádech nový svaz. Sitar vibruje pod prsty, struny řežou horský vzduch, tabla bije jako srdce, co nezastaví žádný pád ani puch. (PŘEDREFRÉN) Stoupám výš, kde dech se ztrácí, kde modlitba zní jak hrom, v očích mnichů klid i síla, v tichu slyším domov svůj. (REFRÉN) (plný, energický) Mezi sněhem a prachem cest, mezi tichem a rytmem měst, Tibet volá, Indie plane, v bubnech země síla vstane. Sloni kráčí jako čas, pomalu, pevně, bez obav, v jejich kroku slyším svět, co dýchá hlouběji než dav. (SLOKA II) Sestupuji k řece Ganga, vzduch je těžký, horký, živý, prach se lepí na má ramena, ale krok je jistý, hrdý. Sloni jdou jak šedé hory, kůže praská sluncem dnů, v očích nesou dávné příběhy o cestě, síle, klidu snů. Tabla zrychlí, rytmus stoupá, sitar kvílí v ohni tónů, život pulzuje v barvách trhu, v hlasech, světlech, vůni koření domů. (PŘEDREFRÉN II) Bubny bijí rychleji, tep se láme v žáru dní, mezi horou a nížinou člověk hledá vlastní směr i stín. (REFRÉN) (silnější, sbor odpovídá) Mezi sněhem a prachem cest, (mezi sněhem!) Mezi tichem a rytmem měst, (rytmem měst!) Tibet dýchá, Indie zpívá, země sílu do nás vlívá. Sloni kráčí, svět se hýbe, v jejich stínu strach se ztrácí, kdo jde s pokorou a srdcem, ten se nikdy neztratí. (MOST) (instrumentální dominance) (Tibetské rohy + hluboké bubny, rychlé tabla patterny, sitar solo přechází do rockové kytary, sbor drží dlouhé „Aaah“.) (ZÁVĚREČNÝ REFREN) (největší energie) Vítr, kámen, žár i sníh, sloní krok a lidský smích, Tibet, Indie — jeden dech, svět je větší než náš spěch. Bubny země bijí dál, v každém kroku je ten žár, mezi sněhem a prachem cest nacházím svůj vlastní tvar.