(Sloka I)
Na obzoru se zvedá černý kouř,
vlajka lebky tančí ve větru jak výsměch mořím.
Dřevěný trup duní pod kroky posádky,
jejich boty jsou těžší než hříchy celého světa.
Když kormidlo skřípe a lana zpívají,
začíná píseň krve, soli a svobody.
Moře se na nás dívá jako královna,
která dává život jen těm, kdo se jí nebojí.
A my – smečka zatracenců – víme,
že kdo jednou přísahal černé plachtě,
ten už nikdy nepatří pevnině.
(Refrén)
Hej-ho, bouře do nás bij!
Hej-ho, moře nikdy nelže!
Vlny nás křtí, děla nás vedou,
a svoboda je jediný zákon.
Hej-ho, sůl v krvi a oheň v hrudi,
plujeme tam, kde se jiní bojí dýchat.
Protože my – piráti temných vod –
jsme vládci světa mezi hvězdami a hlubinou.
(Sloka II)
Vítr nosí příběhy o lodích, které nezvládly bouře,
o mužích, které spolkla hlubina,
ale o nás šeptá jinak.
Příboje se odráží od přídě jako válečné bubny,
naše děla řvou jako hněv bohů,
a noc je náš plášť, pod nímž se mění osud moří.
V přístavech nás nenávidí, v legendách se nás bojí,
ale na širém oceánu naše jména hučí jako orkán.
Každá šavle pamatuje svržené kapitány,
každý provaz ví, kolik nepřátel okusilo chlad hlubin.
A přesto je smrt jen další dobrodružství –
protože pirát se nebojí ničeho, co se hýbe,
ani toho, co číhá pod hladinou.
(Most – Chorus of the Dead)
„Bratři, pijte! Na čest i na hrob!“
„Na ty, co padli, a na ty, co padnou zítra!“
„Na moře, které bere i vrací –
a na naše duše, které už patří svobodě!“
Hrom burácí, struny se napínají,
a posádka zpívá jako jeden hlas,
jako bouře, která přísahala, že nezmlkne.
(Sloka III)
Na horizontu se rýsuje nepřátelská loď.
Vlajka impéria – pyšná, bohatá, domýšlivá.
Ale my už natahujeme děla,
námořní rohy troubí k útoku,
a kapitánova šavle se třpytí jak blesk.
Vlny se lámou o boky lodí,
řev mužů trhá oblohu,
a moře se mění ve varné peklo dřeva, ohně a krve.
Je to bitva, kterou známe nazpaměť –
bitva, kde vítězství není o zlatu,
ale o tom, že žijeme podle svého.
Když se nepřátelský stožár zlomí,
když vlajka padne a moře ji odnese,
víme, že příběh pirátů stále pokračuje.
(Refrén – Grand Finale)
Hej-ho, bouře do nás bij!
Hej-ho, moře nikdy nelže!
Vlny nás křtí, děla nás vedou,
a svoboda je jediný zákon.
Hej-ho, srdce z ocele, krev ze soli,
černá vlajka nás provází do posledního boje.
Protože my – piráti temných vod –
jsme legendy, které svět nezlomí.
(Outro)
A když noc pohltí všechny zvuky,
loď tiše pluje pod hvězdami.
Ale v jejím nitru pořád zní hymna –
hymna mužů a žen, kteří se nebáli osudu.
Pro ně je moře domovem, bouře matkou,
a svoboda jediným bohem.
---
Logistik
