Růžena

(SLOKA I)
Růžena kráčí podvečerem,
když město voní po dešti,
v jejích vlasech zůstává léto
a v očích klid i neklid všední.
Není jen jméno z kalendáře,
je spíš pocit pod kůží,
když se dotkne lehce ruky,
svět na chvíli zpomalí.

(SLOKA II)
Růžena mluví jemně,
ale její hlas má sílu,
co projde až pod žebra
a zůstane tam chvíli.
Je v ní něco z růže i trnu,
krása i kousek vzdoru,
a právě v tom je její kouzlo –
že není snadné ji pochopit.

(REFRÉN)
Růženo, voníš po létě,
i když už dávno prší,
v tvém pohledu je ticho,
co všechny bouře utiší.
Růženo, když stojíš blízko,
svět má jiný tvar,
v tvé blízkosti je láska,
která nepotřebuje dar.

(SLOKA III)
Růžena nespěchá vpřed,
ví, že čas si cestu najde,
a když se dívá do dálky,
je v tom víc než jen náhled.
Drží svět lehce v dlani,
bez potřeby ho měnit,
a přesto když se usměje,
dokáže všechno rozsvítit.

(MOST)
Možná ani neví,
kolik citů probouzí,
kolik ticha naplní
jen obyčejným dotykem.
A možná právě v té hloubce
je její pravda,
protože některé ženy
se milují pomalu, ale navždy.

(REFRÉN)
Růženo, voníš po létě…

(OUTRO)
A když se noc opře o okna
a svět se ponoří do ticha,
Růžena zůstane v srdci
jako vůně, co se nevytratí.

Romantic chanson ballad, piano and strings, emotional male vocal, warm nostalgic mood, expressive chorus