„Když Eskymáci loví“

(Sloka 1)

Když Eskymáci loví v krajinách, kde sníh jen září,

vítr zpívá píseň starou, o zimě, co nikdy neuhází.

Led se třpytí jako sklo, pod ním svět je tajemný,

a každý krok je dobrodružství v zemi věčně zamrzlý.

(Refrén)

Když Eskymáci loví, noc je jejich znamení,

hvězdy k nim mluví tiše, v polární záři zbožnění.

Sáně letí jako ptáci, psi je ženou dál a dál,

srdce jim hoří teplem—i když kolem vládne chladná král.

(Sloka 2)

U iglú se světla mihnou, oheň praská do tmy dnů,

děti čekají na příběhy o lovcích snů a duchů snů.

Sníh jim šeptá stopy dávné, tundra zpívá rytmus hor,

v jejich krvi bije síla, která zná jen severní vzor.

(Refrén)

Když Eskymáci loví, noc je jejich znamení,

hvězdy k nim mluví tiše, v polární záři zbožnění.

Sáně letí jako ptáci, psi je ženou dál a dál,

srdce jim hoří teplem—i když kolem vládne chladná král.

(Most)

A kdyby svět se zahalil v mráz,

oni najdou cestu zas a zas,

protože v srdci nosí jas,

co nikdy nezamrzne v čas…

(Refrén) (Závěr)

Když Eskymáci loví, svět se náhle zastaví,

pod hvězdami slyšíš zpívat příběh tiché Arktidy.

A když se vrací zpátky domů, sníh jim cestu pohladí—

je to země tvrdá, krásná…

a oni její vládcové v naději.

---