Untitled

Ocelový rám, tichý bzukot z dálky,

bliká reflektor v hluboké tmě.

Jana, co brázdí špinavý pražský valčík,

na koloběžce, co jí šlape jako krém.

​Není jí už dvacet, už je zralej ročník,

ale z kopce dolů hraje se jen na čas.

Drží řídítka jako ten poslední ročník,

co jezdil s partou, teď jen se mnou a s tebou.

​

Hlava v přilbě, oči jak žár,

Jana na baterky, žádný úřad, žádnej král.

Terénní guma, bláto, štěrk a prach,

rokenrol v žilách, žádnej strach.

​

Zpívá si písně, co se nejdou do hitparád,

o životě, co je jízda, ne žádnej kvartál.

Na koloběžce pluje ulicí jak koráb,

nechává za sebou všechny, co jsou jak škvár.

Hlava v přilbě, oči jak žár,

Jana na baterky, žádný úřad, žádnej král.

Terénní guma, bláto, štěrk a prach,

rokenrol v žilách, žádnej strach.

Pro Janu! Královnu na baterky!

Řev! Jano, jsi nejlepší!

​Doufám, že se písnička vaší manželce Janě bude líbit a že si ji na koloběžce s gustem zazpívá! Pokud byste chtěl ještě nějaké verze, třeba v jiném stylu, stačí říct.