(Intro – melodické kytary nad ranní mlhou) Vstává den, když rosa studí, ticho zpívá nad řekou. Srdce bije, cesta budí, víkend volá válkou s vodou. (Verse 1) Na ramenou tažná síť snů, udice jak meč, co časem zkrotil proud. V dálce lesy zpívaj hymnu, že dneska rybář stane se svou hrdou hroud. Slunce pálí na štíty oblaků, vítr hladí řeku jako starý král. A my jdeme dál – přes kraj mokřadů, kde příběh kapřík napsat se nechal. (Pre-Chorus) Voda šeptá, proud se směje, že v hlubinách se skrývá dar. Ten, kdo věří, sílu zleje, a přírodě dá starý žár. (Chorus – epický, melodický) Óóó – víkend, co stvořil návrat k síle, óóó – kapřík vzedmul hrdé vlny řek! Příroda v kráse, v zelené chvíli, nám otevřela svůj mýtický svět. Óóó – kde každý z nás se válečníkem stává, óóó – rybářský hrdina svou zbroj si nese! (Verse 2) Sedíme v tichu, jen voda dýchá, v kruzích co kreslí vlastní runy. Čas jako by přestal být lichá, když čekáš, až prut se naplní touhou luny. A pak to přijde – rána jak hrom, vlna se zvedá, prut zaboří se v dlani. Kapřík bojuje – jeho síla je strom, který se nechce zlomit na žádné straně. (Pre-Chorus) Hlubina volá, duše hoří, v tomhle boji není slabých stran. Příroda píše kroniky moří, a my jsme hosti jejích bran. (Chorus) Óóó – víkend, co stvořil návrat k síle, óóó – kapřík vzedmul hrdé vlny řek! Příroda v kráse, v zelené chvíli, nám otevřela svůj mýtický svět. Óóó – kde každý z nás se válečníkem stává, óóó – rybářský hrdina svou zbroj si nese! (Bridge – pomalé, atmosférické, mystické) V tichu stromů, kde mech je oltář, vzpomenem chvíle, kdy čas byl náš. Oheň u břehu, stíny hrál starý čar, a víkend vytesal svůj věčný vzkaz. (Final Chorus – mohutný) Óóó – víkend vítězů, příběh co trvá, óóó – kapřík, příroda a přátel smích! Krajina zpívá, v srdci se uchová, že boj s proudem píše kroniky svých. Óóó – ať další výpravy čekají v mlze, óóó – víkend se podařil, žije v písních! ---

KAPŘÍKŮV VÍKEND SLÁVY“