(Sloka I)
V tichu ranní mlhy probouzí se svět,
po skalách běží vítr, zpívá o tom, co chtěl.
Řeky se třpytí jako ocel pod nebem,
ryby v nich tančí, vlny je nesou šepotem.
Vlci na hřebenech vyjí pozdravy slunci,
jelení kroky v lese zní jak buben hrdinů.
A já tím světem kráčím, srdce divočiny v hrudi,
každý tvor tu žije s příběhem, co nikdy neuvadí.
(Refrén)
V království zvířat, kde čas se nezastaví,
kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny,
tam moje duše najde klid a sílu žít,
v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus.
Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách,
metalová balada života se line v stínech stromů,
v té nádherné říši, kde srdce Země bije dál.
(Sloka II)
Dolů v hlubinách voda chladná šeptá jméno,
kapři a štiky krouží kruhy věčnosti.
Pod kameny raci drží stráž nad dávnou zemí,
tam, kde příběhy řek začínají i končí.
V dálce medvěd cestou hledá tajné místo spánku,
nad ním orlice kreslí runy větru na oblohu.
A já to všechno vnímám, jak se světlo láme v kapce,
jak každý tvor je tónem v písni, co nás všechny drží nad vodou.
(Refrén)
V království zvířat, kde čas se nezastaví,
kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny,
tam moje duše najde klid a sílu žít,
v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus.
Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách,
metalová balada života se line v stínech stromů,
v té nádherné říši, kde srdce Země bije dál.
(Most – melodický nářez)
A když se noc spustí jak černý závoj bohů,
světla hvězd se třpytí v očích zvířat, která bdí.
Sovy hlídají ticho, netopýři letí stíny,
a v řece měsíc pluje s rybami jak kapitán snů.
Temná kytara kvílí – život není jen o síle,
je to harmonie bytí, kdy dravec i kořist sdílejí čas.
(Sloka III)
Ráno zas přinese zpěv a jemné doteky větru,
jelení parohy rozzáří kapky rosy v paprscích.
Všechny tvory spojuje tichá smlouva o životě,
který je křehký, ale krásný jako plamen v bouři.
A já jejich hlas slyším – říkají, že svět je dar,
že každý nádech stojí za boj, i když padáme na kolena.
Tak zvedám hlavu vzhůru, srdce tepá jako buben,
a zpívám píseň Země, silnější než ocelový hrom.
(Epický závěr – poslední Refrén)
V království zvířat, kde čas se nezastaví,
kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny,
tam moje duše najde klid a sílu žít,
v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus.
Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách,
metalová balada života se line v každé stopě duší.
Ať světlo zůstane, ať tahle říše věčně trvá —
dokud naše srdce budou bít s přírodou jako jeden hlas.
Logistik
