(Sloka I) V tichu ranní mlhy probouzí se svět, po skalách běží vítr, zpívá o tom, co chtěl. Řeky se třpytí jako ocel pod nebem, ryby v nich tančí, vlny je nesou šepotem. Vlci na hřebenech vyjí pozdravy slunci, jelení kroky v lese zní jak buben hrdinů. A já tím světem kráčím, srdce divočiny v hrudi, každý tvor tu žije s příběhem, co nikdy neuvadí. (Refrén) V království zvířat, kde čas se nezastaví, kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny, tam moje duše najde klid a sílu žít, v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus. Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách, metalová balada života se line v stínech stromů, v té nádherné říši, kde srdce Země bije dál. (Sloka II) Dolů v hlubinách voda chladná šeptá jméno, kapři a štiky krouží kruhy věčnosti. Pod kameny raci drží stráž nad dávnou zemí, tam, kde příběhy řek začínají i končí. V dálce medvěd cestou hledá tajné místo spánku, nad ním orlice kreslí runy větru na oblohu. A já to všechno vnímám, jak se světlo láme v kapce, jak každý tvor je tónem v písni, co nás všechny drží nad vodou. (Refrén) V království zvířat, kde čas se nezastaví, kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny, tam moje duše najde klid a sílu žít, v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus. Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách, metalová balada života se line v stínech stromů, v té nádherné říši, kde srdce Země bije dál. (Most – melodický nářez) A když se noc spustí jak černý závoj bohů, světla hvězd se třpytí v očích zvířat, která bdí. Sovy hlídají ticho, netopýři letí stíny, a v řece měsíc pluje s rybami jak kapitán snů. Temná kytara kvílí – život není jen o síle, je to harmonie bytí, kdy dravec i kořist sdílejí čas. (Sloka III) Ráno zas přinese zpěv a jemné doteky větru, jelení parohy rozzáří kapky rosy v paprscích. Všechny tvory spojuje tichá smlouva o životě, který je křehký, ale krásný jako plamen v bouři. A já jejich hlas slyším – říkají, že svět je dar, že každý nádech stojí za boj, i když padáme na kolena. Tak zvedám hlavu vzhůru, srdce tepá jako buben, a zpívám píseň Země, silnější než ocelový hrom. (Epický závěr – poslední Refrén) V království zvířat, kde čas se nezastaví, kde proudy řek šeptají věčnost do krajiny, tam moje duše najde klid a sílu žít, v říši pod sluncem, kde každý dech má svůj rytmus. Zpívám s orly, s vlky i s rybami v hlubinách, metalová balada života se line v každé stopě duší. Ať světlo zůstane, ať tahle říše věčně trvá — dokud naše srdce budou bít s přírodou jako jeden hlas.

Říše pod sluncem