(INTRO) (mluvené / sbor)
Něco tady zabíjelo…
a nebyl to vlk.
Mlhy si pamatují víc
než kroniky a kázání.
(SLOKA I)
Francie spí pod horami,
krev se vpíjí do hlíny,
kříže hlídají cesty
a modlitby ztrácí sílu.
Zvony zní, ale nechrání,
strach má hlad a tvar,
říkali: „Vlk.“
Jenže vlk by nelhal tak.
(PŘEDREFRÉN)
Lov začal bez odpovědí,
pravda zůstala stát,
když dav chce klid,
radši uvěří lži než ranám.
(REFRÉN) (VELKÝ, SBORY)
To nebyla šelma z lesa ven,
to byl stín v lidských stopách.
Něco tu chodilo vzpřímeně,
s modlitbou na rtech a krví v dlaních.
To nebyl vlk, ne legenda,
to byla doba bez tváře.
Bestie žije, když se bojíš,
a mlčíš dál.
(SLOKA II)
Teorie rostou jak plameny,
každá slibuje spásu,
lovci míří do tmy
a tma si vybírá čas.
Krása a násilí v jednom obraze,
ocel zpívá, kosti prasknou,
někdo bojuje tělem,
jiný tahá za provázky.
(REFRÉN)
To nebyla šelma z lesa ven,
to byl stín v lidských stopách.
Něco tu chodilo vzpřímeně,
s modlitbou na rtech a krví v dlaních.
To nebyl vlk, ne legenda,
to byla doba bez tváře.
Bestie žije, když se bojíš,
a mlčíš dál.
(MOST) (RHYTMICKÝ ZLOM / EPICKÝ)
Kdo určuje, co je pravda?
Kdo loví a kdo jen ukazuje směr?
Když strach dostane jméno,
monstrum má klid a čas.
(sbory)
Vidíš ji v mlze…
Slyšíš ji v tichu…
Bestie se směje,
protože ji chrání dav.
(BREAK) (POMALÝ, TĚŽKÝ)
Co když to nebyla minulost?
Co když se jen převlékla?
Co když čeká na další noc,
kdy někdo řekne: „To nic nebylo.“
(FINÁLNÍ REFRÉN) (MAXIMUM)
To nebyla šelma z lesa ven,
to byl stín v lidských stopách.
Něco tu zabíjelo tehdy
a něco tu dýchá i v nás.
To nebyl vlk, ne legenda,
to byl strach, co dostal hlas.
Bestie žije, když se bojíš…
a mlčíš dál.
(OUTRO) (SBORY / DOZVUK)
Něco tady zabíjelo…
a možná jen čeká,
až znovu
uvěříme
špatnému vysvětlení.
Logistik
