(Sloka 1)
Na dvorku se probouzí svět,
slunce se zvedá nad střechu stájí.
Ranní mlha tiše sedá na plot,
a kohout zpívá, jak čas se nají.
Bosýma nohama jdu přes chladnou zem,
cítím tu vůni, co mě vždycky vítá.
Tady je doma moje srdce i den,
vesnická duše, co nikdy neutichá.
(Sloka 2)
Slepičky běží, jak slyší můj hlas,
hledají drobky, co jim dávám z dlaně.
V hnízdech se v teple ukrývá čas,
malý zázrak rána — čerstvé vajíčko na snídani.
Kráva už čeká u staré ohrady,
její dech stoupá jak kouř z komína.
Vím, že tahle chvíle má svou pravdy řady,
v jednoduchosti je síla a víra.
(Refrén)
Tam, kde ráno voní jako sen,
kde se rodí každý nový den.
Kde zvířata znám jménem a ony znají mě,
kde srdce bije klidně, opravdově.
Tam já patřím, tam se vracím zas,
kam mě život volá mnohokrát.
V té zemi slámy, sena a starých krás,
tam jsem nalezl svůj svět, svůj vlastní řád.
(Sloka 3)
V chlívku se ozve známé zamručení,
prasátko čeká na svůj díl krmení.
Na louce řehtá kůň, co cítí pohnutí,
když větrné vlny hýbou jeho hřívou k snění.
A koza, ta tvrdohlavá dáma dvora,
mě sleduje, jestli něco dobrého mám.
V každém tom tvoru je kus živého vzoru,
který mě učí milovat jednoduchý rám.
(Sloka 4)
Když slunce stoupá, práce začíná,
šustění sena, rytmus kroku v stodole.
Život tu není z kovu a z oceli stíná,
ale ze dřeva, hlíny a vody v studni dole.
A když se napiju čerstvého mléka,
cítím chuť domova — čistou a pravou.
V tu chvíli vím, že mi nic neuteče,
že tady všechny bouře odejdou s tmavou.
(Refrén)
Tam, kde ráno voní jako sen,
kde se rodí každý nový den.
Kde zvířata znám jménem a ony znají mě,
kde srdce bije klidně, opravdově.
Tam já patřím, tam se vracím zas,
kam mě život volá mnohokrát.
V té zemi slámy, sena a starých krás,
tam jsem nalezl svůj svět, svůj vlastní řád.
(Most)
Někdy si říkám, jaký by byl svět,
kdybych opustil tuhle cestu jednoduchou.
Ale pak slyším cinkání řek
a vidím nebe, které mě potají učí pokorou.
Všední den tu voní po štěstí,
po šumění polí a po směvu krav.
Tenhle život možná není pro každého,
ale pro mě je to dar, ne obyčejný stav.
(Refrén) (finále):
Tam, kde ráno voní jako sen,
kde se rodí každý nový den.
Kde vajíčka sbírám, jak se rodí v dlaních,
a mléko teče jako příběh dávných.
Tam já patřím, tam je můj hlas,
v srdci vesnice, co žije v nás.
Ať cesta kamkoli mě zavolá,
do toho dvora vrací se moje duše dál.
---
Logistik
