CESTOVATEL V ČASE

V propasti mezi nocí a světlem

se rodí kroky, které nejsou vidět.

Čas se stahuje jako stín pod kůži,

a já se znovu probouzím…

v jiném století.

---

Procházím prachem dávno mrtvých měst,

v troskách slyším ozvěny cizích hlasů.

Staletí mi kloužou po prstech

jako chladná voda, která zapírá svou hloubku.

Viděl jsem císaře padnout na kolena,

viděl jsem války pohlcovat sny.

A přesto jdu dál,

jako bych hledal něco, co jsem ztratil

v čase, který mi nepatří.

---

Hodiny se lámou, ručičky se bortí,

časová řeka se mění v černý proud.

Každý krok je volání temnoty,

každý dech je odříkaná modlitba

pro duši, která odmítá zemřít.

---

Jsem cestovatel v čase,

ztracený mezi věky, bez vlastního jména.

Nesou mě stíny, co nikdy nespí,

a světla, která už dávno zhasla.

Jsem poutník v nekonečném kruhu,

v tichu slyším volat svůj osud—

ale čas mě stále táhne dál,

tam, kde noc nepozná svítání.

---

V dalekém zítřku svět hoří modrým ohněm,

oceány jsou z tekutého skla

a lidé jen stíny svých vzpomínek.

Dotýkám se budoucnosti,

ale cítím chlad minulosti,

která mě nikdy nepustila ze svých kostnatých prstů.

V ruinách neonových chrámů

spí sny, které se bojí otevřít oči.

A já mezi nimi,

jako hlas, který nepatří žádné době.

(guitar solo)

Jsem cestovatel v čase,

zajatý mezi začátkem a koncem.

Ztrácím tváře, ztrácím vlastní stín,

ale stále slyším volání dálky.

Čas mě trhá na kusy,

moje duše bloudí mezi světy—

a já stále kráčím vpřed,

jako by na konci čekala odpověď.

---

A když se otevře portál z černého světla,

vidím své minulé já stát na prahu nocí.

Dívá se na mě s prázdným výrazem,

jako by vědělo, co já ještě ne.

„Neboj se temnoty,“ šeptá,

„v ní se rodí pravda.“

Čas se zlomí na dvě poloviny,

a já letím dolů…

do ticha, které má vlastní hlas.

(violin solo)

Jsem cestovatel v čase,

zrozený ve stínu, vedený ohněm věků.

Každý svět, do kterého vstoupím,

mi ukradne kousek duše.

Ale já jdu dál—

proti řekám, proti hvězdám, proti osudu.

Protože vím, že někde na konci

čeká odpověď na moje toulání.

A i kdyby tam byla jen prázdnota…

já ji přijmu.

Jsem cestovatel v čase—

a noc je jediný domov, který znám.

---

Tikot mizí.

Světla hasnou.

A čas mě znovu pohltí…

dokud mě neprobudí další století.

(guitar solo)