1). Květen byl v rozpuku, slunce už hřálo,
v ranním vánku se probouzel den.
V aktovkách sny, co jich nebylo málo,
každý z nich věřil, že prožije sen.
Chodba se ozvala ozvěnou kroků,
smích, co měl znít ještě desítky let.
Vteřina stačila k slzám a šoku,
v té chvíli zastavil se svět.
Rf)Bělehrad pláče, srdce se chvějí,
za duše čisté, co odešly spát.
Modlitby tiché se k nebi teď dějí,
za květy, co nestihly rozkvétat.
Zůstaly lavice prázdné a tiché,
v nich jména vepsaná do paměti.
Láska je silnější než rány liché,
budete navždy naše děti.
2). U školy svíčky jak hvězdy se třpytí,
každý ten plamen je jeden tvůj dech.
Všichni ti, co v našich srdcích dál svítí,
zůstanou vepsáni v kamenných zdech.
Už není "potom" a není už "zítra",
zůstal jen prach a hluboký stín.
Však naděje vstane do nového jitra,
přes bolest, smutek a přes těžký klín.
Rf)Bělehrad pláče, srdce se chvějí,
za duše čisté, co odešly spát.
Modlitby tiché se k nebi teď dějí,
za květy, co nestihly rozkvétat.
Zůstaly lavice prázdné a tiché,
v nich jména vepsaná do paměti.
Láska je silnější než rány liché,
budete navždy naše děti.
3). Sešity otevřené, úkoly nedopsané,
na hřišti zůstal jen tichý stín.
Vzpomínka na radost v srdci nám plane,
jak vůně květů, co zdobí ten klín.
Čas se prý zahojí, říkají lidé,
však v kalendáři ten den zůstal stát.
Zatímco venku zas nový den vyjde,
my budeme v tichu u dveří stát.
Rf)Bělehrad pláče, srdce se chvějí,
za duše čisté, co odešly spát.
Modlitby tiché se k nebi teď dějí,
za květy, co nestihly rozkvétat.
Zůstaly lavice prázdné a tiché,
v nich jména vepsaná do paměti.
Láska je silnější než rány liché,
budete navždy naše děti.
4). Byl tam i ten, co u dveří hlídal,
s laskavým okem a klidnou tváří.
Dragan, co dětské sny každý den vídal,
teď s nimi tam nahoře v pokoji září.
Hrdina tichý, co nastavil dlaně,
když nebe se zatáhlo černými mraky.
Teď stráží ty duše, co odešly rané,
za obzor hvězd, tam za zázraky.
Rf)Teď hraje Andrija na nebeské piano,
a Ema pod sítí smečuje dál.
Angelina v šatech, co nebylo jí přáno,
všem ukáže módu, o které svět stál.
Katarina tančí své baletní sólo,
Mara a Bojana malují svět.
Ana s Form8 tančí v rytmu spolu,
Adriana léčí rány a dává nám květ.
A Sofija? Ta zkoumá hvězdy a vědu,
zatímco Dragan u bran dál drží svou stráž.
V jejich záři teď nachází klid,
v zahradě, kde končí každičký mráz.
Už žádná bolest, jen věčný klid. .....
Domi_Nika
