Časy, které nelze vrátit,
Hroutící se emoce,
I když se je snažím udržet, rozplynou se mi mezi prsty,
A kvůli slzám, které nekonečně stékají,
Neustále bloudím a hledám, kam upřít svůj zrak
Neopouštěj mě.
Proč bylo tenkrát to jediné slovo tak těžké?
Zůstaň po mém boku.
Proč bylo tenkrát to jediné slovo tak obtížné?
Mé vzpomínky, rozbité na kusy, mě zaplavují a nenechávají mi prostor k dýchání.
Snažím se je ze sebe dostat, marně.
Je to krutá, neúprosná touha, co mě svírá
a právě kvůli ní nedokážu zůstat, ani odejít.
Neopouštěj mě.
Proč bylo tenkrát to jediné slovo tak těžké?
Zůstaň po mém boku.
Proč bylo tenkrát to jediné slovo tak obtížné?
"Sbohem" – to proklatě obyčejné slovo.
Může to jedno slovo v sobě utopit všechny ty naše nekonečné radosti ?
Může to prostě zmizet, jako by se nic nestalo? Jako by to celé byla jen lež?
(It’s so damn hard)
Neopouštěj mě.
(For me to let you go)
Proč bylo tenkrát to jediné slovo tak těžké?
(You know I can’t let you go)
Tak těžké vyslovit
(It’s so damn hard)
Zůstaň po mém boku
(For me to let you go)
Proč bylo tenkrát to jediné slovo..
(No I can’t let you go)
Tak těžké vyslovit ?
(It’s so damn hard)
Stále se musím vracet k tobě, který jsi odešel
(For me to let you go)
nemůžu si pomoct!
(You know I can’t let you go)
I když se tě snažím chytit, unikáš mi dál mezi prsty.
(It’s so damn hard.)
Přitom jsem stále stejná
(For me to let you go.)
čekám na tebe.
(No I can’t let you go.)
Kde jsi ty, který se ani neozve
(It’s so damn hard)
Stále se musím vracet k tobě, který jsi odešel
(Zůstaň se mnou.)
nemůžu si pomoct! (Zůstaň se mnou.)
I když se tě snažím chytit, unikáš mi dál mezi prsty.(Zůstaň se mnou.)
Přitom jsem stále stejná,čekám na tebe.(Zůstaň se mnou.)
Kde jsi ty, který se ani neozve
(Zůstaň se mnou.)
It’s so damn hard …
Domi_Nika
