Večer u řeky

(SLOKA I)
Večer se sklání nad hladinou,
svět zpomalí svůj dech,
voda si šeptá s tmou,
a já tu stojím bez spěchů.
Poslední světlo v očích dne
se třpytí jako tajný vzkaz,
že všechno, co mě tížilo,
může dnes odplout zas.

(PŘEDREFRÉN)
Vítr je tichý,
jen tráva se lehce hne,
v tomhle klidu slyším víc,
než když svět křičí na mě.

(REFRÉN)
Večer u řeky mě učí dýchat,
pustit všechno, co nemusím nést,
nechat proud, ať odnese tíhu,
co jsem si nesl přes den.
V tom tichu nacházím sílu,
co nikdo nevidí,
jen voda ví, kým opravdu jsem,
když kolem není hluk dní.

(SLOKA II)
Na hladině hvězdy tiše
zrcadlí můj vnitřní svět,
každá vlna nese příběh,
který už nemusím zpět.
Ruce v kapsách, klidný krok,
žádný boj a žádný spěch,
jen tlukot srdce v rytmu vody,
a noc, co drží mě v nádech.

(PŘEDREFRÉN II)
Někdy je největší odvaha
zůstat chvíli stát,
neutíkat před tichem,
a nechat ho promlouvat.
Nadechni se, nech to být,
nech ten proud tě obejmout,
v tomhle tichu začínáš
znovu sám sebe slyšet.

(REFRÉN) (jemně silnější)
Večer u řeky mě učí dýchat,
pustit všechno, co nemusím nést,
nechat proud, ať odnese tíhu,
a zůstat jen tady a teď.
V tom tichu nacházím pravdu,
která nepotřebuje křik,
jen voda a já —
a svět je najednou víc než dost.

(MOST) (piano sólo, téměř šeptem)
A možná zítra zase poběžím,
zase budu něco chtít,
ale teď jsem jen součástí řeky,
co mě učí obyčejně žít.

(ZÁVĚR) (ztišení)
Večer se zavře nad hladinou,
a já odcházím jiný než dřív.
Večer u řeky, svět je zpět,
jednoduchý, čistý svět,
když voda zpívá svůj tón,
nejsem ztracený — jsem doma.

Intimate piano ballad, soft strings, slow tempo, emotional evening mood, calm river atmosphere, BMP 138