Filosofie bongů:
Bong je čajová konvice, ve které si uvaříš náladu. Vaříš-li kvalitní vodou,
kvalitnější vzduch obdrží tvoje plíce - předsíni tvého srdce. Záleží na čaji co vaříš,
vaříš čaj přeci. Čaj je další jazyk, co se naučíš. Sroste navždy s tvými ústy a
srdcem zároveň. Nejlepší chuť na jazyku vykouzlí nejlepší kuchař. Buď
láskyplným kuchařem a obětuj vášeň tomu, co vaříš, a láskyplné bude tvé dílo.
Pak budou ti říkat kouzelníku, když báječný jim namícháš kotel. Ale kuchaři díla
nálady bongu jsou dva: ten kdo kotel připravuje a ten kdo z dýmky tahá. Jeden se
nadechne, ale nádhera díla nadchne je oba. Do bongu schováš poselství,
symboly, gesta, co posléze druhému hrudník ztěžkájí ztrestaj. Bong není jen
nádobím, nýbrž i horou, co musíš skolit, milenkou co musíš svést, soudem o
osudu světa, ódou, co hraje poezii, o pocitu moci svobody, odpovědí na umění
kuchaře, zapoměním, co nikdy nezapomene.
Než začneš tahat samotný kouř, seznam se co nejlépe s bongem.
Prohlédni si jeho tělo, osahej si jeho duši, napni uši pro jeho zpěv. Podej mu ruku
a představ se tomu, s kým máš tu čest hovořit. Seznam se s čajem a jeho
přípravou, seznam je spolu, seznam se sesnamem všech postupů, než vstoupíš
do síně, sepiš se všem známým co miluješ, pak procitneš v říší, kde všechno se
miluje, tam najdeš vše.
Uvař čaj co nejvíce najemno, extrahuj vše a spláchni se mohutným
vodopádem. Bong je dopravním prostředkem do středu země kam pluješ. Cti tvé
plavidlo, jinak půjdeš bos. Cti a věř ve své plavidlo nebo se porouchá, nabourá,
zlomí ti nos.
Nastup do výtahu a tahej, tak daleko tě vynese. Počkej, až se otevřou
dveře. Vstup a zvol cílovou destinaci. Výtah se rozjede. Krať si chvíle nudou nebo
se bav a natáhni čas. Cestuješ sám? Přistoupil kolega; vypráví, jak se s ním
rozešla žena. Práce skončila a on tě zve dolu na sklenku. Loučíš se a jedeš dál
nahoru pro Lenku. Dveře se otevřou a ty neudržíš dech.
Před každým vdechem se ptej, proč vdechuješ. V co doufáš? Vyměň
doufání za víru. Vír poezie. Kup si kousek a přimíchej ho do čaje.
