Teenka

Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,

duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.

Jednou dámou, jednou emo stínem,

a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.

Cítím hudbu víc než dech,

v noci poslouchám beaty, co mluví o hříchu i vzteku.

Schizofrenie mě tahá za vlasy dolů,

deprese šeptá „pojď“, ale já volím cestu domů.

V hlavě vír, v srdci válka tichá,

každej vlak, co ujíždí, je jak myšlenka, co píchá.

Byla jsem tam, kde už není návrat,

porod mě skoro zlomil, zůstala prázdnota a chlad.

Můj malej chlapeček – anděl na obloze,

zůstala díra, co nikdo nezalepí v týto době.

Ale mám Miu – slunce mezi troskama,

když ji držím, i démoni na chvíli zmlknou, bez zbraní.

Jsem Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,

duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.

Jednou dámou, jednou emo stínem,

a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.

Bojuju se sebou, každej den jak válka,

psycha mě rve, ale já furt držím hrdá.

Byla jsem blízko smrti – dvakrát, možná třikrát,

ale pořád tu jsem, a píšu tenhle diktát.

Láska je zrádná, zkouší mě jak test,

ale když mi Mia řekne „mami“, mám celej vesmír zpět.

Cestování léčí, vlaky jedou v rytmu duše,

utekla bych všemu, ale Mia mě drží za ruce.

Styl podle nálady – černá duše v šatech,

občas princezna, občas v černým v batkách.

Ale vždycky pravá, žádnej plast a žádná lež,

jen já, moje bolesti a beat, co mě nese přes.

Jsem Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,

duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.

Jednou dámou, jednou emo stínem,

a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.