Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,
duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.
Jednou dámou, jednou emo stínem,
a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.
Cítím hudbu víc než dech,
v noci poslouchám beaty, co mluví o hříchu i vzteku.
Schizofrenie mě tahá za vlasy dolů,
deprese šeptá „pojď“, ale já volím cestu domů.
V hlavě vír, v srdci válka tichá,
každej vlak, co ujíždí, je jak myšlenka, co píchá.
Byla jsem tam, kde už není návrat,
porod mě skoro zlomil, zůstala prázdnota a chlad.
Můj malej chlapeček – anděl na obloze,
zůstala díra, co nikdo nezalepí v týto době.
Ale mám Miu – slunce mezi troskama,
když ji držím, i démoni na chvíli zmlknou, bez zbraní.
Jsem Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,
duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.
Jednou dámou, jednou emo stínem,
a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.
Bojuju se sebou, každej den jak válka,
psycha mě rve, ale já furt držím hrdá.
Byla jsem blízko smrti – dvakrát, možná třikrát,
ale pořád tu jsem, a píšu tenhle diktát.
Láska je zrádná, zkouší mě jak test,
ale když mi Mia řekne „mami“, mám celej vesmír zpět.
Cestování léčí, vlaky jedou v rytmu duše,
utekla bych všemu, ale Mia mě drží za ruce.
Styl podle nálady – černá duše v šatech,
občas princezna, občas v černým v batkách.
Ale vždycky pravá, žádnej plast a žádná lež,
jen já, moje bolesti a beat, co mě nese přes.
Jsem Kristýna, Kiki, Týna – podle nálady,
duše plná bouří, tělo nosí jizvy pravý.
Jednou dámou, jednou emo stínem,
a když držím Miu, vím, že ještě žiju s klidem.
[Female Vocal]
[Female Vocal]