Poslední objednávka

(Sloka 1) Zase je úterý a bar je skoro prázdnej, v rohu jen štamgast, co vypadá dost vážně. Já sedím na baru a míchám lžičkou led, zkouším si v duchu tu nejlepší z mých vět. Ty leštíš sklenice a koukáš skrze mě, jak kdybych byl jenom stín někde na stěně.

(Refrén) Ó, barmanko noční, máš v očích neonů zář, schováváš tajemství za tu svou klidnou tvář. Já si tu objednám i to, co nepiju, jen abych viděl, jak tvůj úsměv ožije na chvíli v pomíjivým vteřinu. Barman se neptá, barman jen nalévá, ale já doufám, že se na mě víc než jen podíváš.

(Sloka 2) Zkusil jsem vtip o tom, že venku začlo lejt, řekla jsi „hm“, a že chceš radši v suchu bejt. Pak jsem tě pochválil, že ti ten drdol sekne, jen jsi mi podala účet a řekla: „to je pěkné“. Jsi jako pevnost, co má z nerez oceli mříž, čím víc se snažím, tím jsi mi snad víc vzdálená a blíž.

(Bridge) Hodiny na zdi už tlučou na zavíračku, vytahuješ židle a házíš je na značku. Vypínáš kávovar a bereš do ruky klíč, za deset minut budeš i ty navždy pryč.

(Sloka 3) Dopíjím poslední zbytek svýho drinku, zkouším tě zachytit aspoň na malou chvilinku. „Nechceš jít na kafe, až ti skončí šichta?“ Tvoje obočí se jenom trošku kmitla. Pak jsi se usmála – poprvý za tu noc, a řekla: „Hele, snažil ses až příliš moc.“

(Outro) Dala jsi mi tácek a na něm číslo malý, možná se ledy přece jenom trochu hnuly a roztály. Dveře se zavřely, venku je chladnej vzduch, dneska jsem nevyhrál, ale nejsem jenom duch. Nejsem jenom duch... Příští úterý přijdu zas.