(Sloka 1)
Ráno voní čerstvou trávou, slunce leze nad kraj,
zima už je dávno pryč, jaro klepe na ráj.
Ulice se probouzí, ticho střídá smích,
Velikonoce přichází, slyšíš je už v nás všech.
Barvy vajec září víc než všechny hvězdy v noci,
děti běží po dvoře, mají radost v očích.
Tradice co drží čas, od pradávných dní,
v každým koutě domova tenhle příběh zní.
(Refrén)
Velikonoce jsou svátky jara, klidu v nás,
starý zvyk co přežil všechno, drží dál svůj hlas.
Někdo dostane vajíčka, jiný sladkou věc,
někdo chlebíček a panáka, tak to bylo vždycky přec.
Velikonoce, smích a pohoda,
na chvíli se zastaví každej, kdo tu je a kdo to zná.
Je to chvíle, kdy se svět zas nadechne,
a každej ví, že tohle nikdy nezmizí úplně.
(Sloka 2)
Pomlázka se houpá v ruce, kroky vedou dům od domu,
zvoní smích a otevřený dveře zvou tě zase domů.
Na stole už voní dobroty a sladkej čas,
všechno je tak nějak jiný, všechno patří jenom nám.
Někdo naleje panáka, ať se zdraví neztratí,
jiný přidá koláče, ať se radost nezkrátí.
Každej něco přinese, každej něco dá,
v tomhle světě plným spěchu se na chvíli zpomalí hra.
(Refrén)
Velikonoce jsou svátky jara, klidu v nás,
starý zvyk co přežil všechno, drží dál svůj hlas.
Někdo dostane vajíčka, jiný sladkou věc,
někdo chlebíček a panáka, tak to bylo vždycky přec.
Velikonoce, smích a pohoda,
na chvíli se zastaví každej, kdo tu je a kdo to zná.
Je to chvíle, kdy se svět zas nadechne,
a každej ví, že tohle nikdy nezmizí úplně.
(Most)
A když večer ticho padá, světla mizí v dál,
zůstává ten pocit, co jsi v sobě měl a hřál.
Není to jen o zvyku, je to něco víc,
je to chvíle, kdy jsi blíž lidem než kdy dřív.
(Refrén finále)
Velikonoce jsou svátky jara, klidu v nás,
a tenhle starý příběh píše dál svůj čas.
Ať už vejce, sladkosti nebo jenom smích,
hlavní je, že tenhle den patří všem z nás živých.
Logistik
