

Prompt / Lyrics
(Sloka I) Kameny mlčí a přesto ví, kolik tu zůstalo kroků v čase. Ráno se opírá o náměstí a zvony váží ticho na váze. Stěny si pamatují dech, když noc byla ještě mladá. Z oken se rodil první tón, ještě dřív než slovo: hudba. (Refrén) Litomyšl, město v notách psané, kde ticho ví, kdy má znít hlas. Zrodil se tu sen o krajinách vzdálených a zůstal tu navždy v nás. (Sloka II) V chladných chodbách se učil čas chodit pomalu, bez spěchu. Každý krok byl jako takt, každý pohled slibem dechu. Nešlo jen o melodii, ale o víru v řád a směr, že i bolest může znít, když má pravdu, když má tvar. (Refrén) Litomyšl, město v notách psané, v každém kameni je hlas. Co jednou zaznělo v dětských dlaních, to zní dál — i skrz nás. (Most) A když dnes mlčíš, slyšíš víc, než kolik slov se dá říct. Hudba tu není minulost, je to dech, co se vrací zpět. (Závěr) (ticho → doznívání) Litomyšl… není jen místo na mapě. Je to začátek tónu, který nikdy neskončil.
Tags
Neoklasická ambientní vážná hudba s filmovou náladou, pomalá, meditativní, melancholická
3:33
No
2/3/2026