Smrt

Je ticho v domě, stíny tančí, tam, kde jsi stál,

V koutě zůstal jen tvůj smích, co dávno zmizel, odvál.

Nejsou slzy, jenom déšť, co padá na okenní sklo,

A já vím, že všechno, co bylo, za to stálo, stálo.

Už nečekám, že otevřeš dveře, že se vrátíš zpět,

Jen se ptám, jak se dál žije, když ti chybí celý svět.

​(REFRÉN)

A v srdci mám to teplo, co mi nikdo nevezme,

Jsi vzpomínka, co žije dál a v sobě nese jméno.

Jsi jako hvězda, kterou vidím, i když je den,

Jsou místa v duši, kde jsi navždy uložen.

Dýchám pomalu, vím, že čas to nezahladí,

Ale klid najdu v tom, že jsi mě naučil, jak se žije, když se padá.

​(SLOKA 2)

Beru do ruky fotky, kde jsi byl jen samý smích,

A cítím, že ten příběh není jen o těch posledních, tichých.

Tvoje moudrost je teď hlasem, co mi v hlavě stále zní,

Pomáhá mi vstát, i když noc je nekonečná a trýzní.

Ten odchod bolí, to ano, je to prázdnota a žal,

Ale ty jsi mi nechal křídla, abys věděl, že jsem lítat znal.

​(REFRÉN)

A v srdci mám to teplo, co mi nikdo nevezme,

Jsi vzpomínka, co žije dál a v sobě nese jméno.

Jsi jako hvězda, kterou vidím, i když je den,

Jsou místa v duši, kde jsi navždy uložen.

Dýchám pomalu, vím, že čas to nezahladí,

Ale klid najdu v tom, že jsi mě naučil, jak se žije, když se padá.

​

Možná, že nejsi pryč, jen změnil jsi formu a tvář,

Možná jsi v každém tónu, v každém paprsku, v každé zář.

(Návrat síly ve smyčcích.)

A já se usmívám, protože vím, že ten most mezi námi,

Je z lásky, která trvá, i když už nejsi s námi.